Recepce tel. 541 220 579
Welcome in our internal surgery...click here
|
Recepce tel. 541 220 579 Welcome in our internal surgery...click here
|
|
|
Infuzní roztoky a rozpis vlastní aplikace připravíme pro Vaše pacienty individuálně a přesně podle Vašich požadavků. Aplikujeme všechny ambulantně dostupné infuze analgetické, vazodilatační, bronchodilatační a další . AKTUALITA : časté otázky k poplatkům po 1.1.2008 : Informace o poplatcích u lékaře a za položku na receptu od 1.1.2008 V dalším textu se můžete seznámit s příklady nejčastěji podávaných infuzí a se způsobem jejich předepsání: INFUSIO NATRII CHL.ISOT. 250ml+Mesocain 1% 3 amp.+Guajacuran 2 amp. INFUSIO NATRII CHL.ISOT. 250ml+Mesocain 1% 3 amp.+Guajacuran 2 amp. + Neurobene 1 amp. INFUSIO NATRII CHL.ISOT. 250ml+NATRIUM SALICYLICUM BIOTIKA inj 2 amp.á 10ml 10% + Mesocain 1% 3 amp. INFUSIO NATRII CHL.ISOT. 250ml+Mesocain 1% 1 amp. +MAGNESIUM SULFURICUM 20% 20ml
INFUSIO NATRII CHL.ISOT. 250 ml + Prostavasin 3 amp.
INFUSIO NATRII CHL.ISOT. 100ml + Bricanyl 1 amp. + Aminophyllinum 2 amp. INFUSIO NATRII CHL.ISOT.100ml + Hydrocortison solubile 100mg + Aminophyllinum 2 amp. INFUSIO NATRII CHL.ISOT.250ml+Mesocain 1% 3 amp.+Neurobene 1 amp. INFUSIO NATRII CHL.ISOT.Neodolpasse 1 lag.. INFUSIO NATRII CHL.ISOT. 100ml + Solu Medrol 1000mg methylprednisolonu
INFUSIO NATRII CHL.ISOT. 250ml+Pentoxifyllinum 300mg + Divascol 2 amp. pozor aktuální upozornění : Divascol inj. je momentálně na trhu nedostupný !!! INFUSIO NATRII CHL.ISOT. 100 ml + Thiogamma 600 lag. INFUSIO NATRII CHL.ISOT.100ml + Novalgin 5ml/tj. 2500mg metamizolum natricum
Při objednáce infusní léčby prosím respektujte formu úhrady léčiva dle platného číselníku, v zásadě platí, že všechny nosné infusní roztoky, t.j. fyziologický roztok INFUSIO NATRII CHL.ISOT. a roztok čisté glukozy INFUSIO GLUCOSI jsou hrazeny jakou ZUL, tzn. my je nakoupíme a ZP účtujeme jako přímo spotřebovaný materiál formou ZUL, podobně jako většinu běžně používaných léčiv do infusí (viz přehled níže). Vyjimku tvoří léčiva, která nemůžeme jako ZUL vykázat, ale pacientovi je třeba je předepsat běžnou formou na recept, a on si je před infusní léčbou vyzvedne v lékárně a přinese nebo po dohodě s naší ambulancí přinese k datu první objednané infuse Vámi vystavený recept , kdy mi léčiva pro konkrétního pacienta vyzvedneme a připravíme a následně lékárně uhradíme recepturním tiskopisem. Při objemu poskytované péče nemůžeme vzhledem k prospektivně stanoveným regulacím a nákladům Vašim pacientům vypisovat recepty na podávaná léčiva, proto prosíme odesílající lékaře, aby pokud je preparát hrazen pouze na recept, svého odeslaného pacienta tímto receptem vybavili !
Dobře patrné je to z příkladu : pacienta odesíláte k analgetické infusní léčbě 10x INFUSIO NATRII CHL.ISOT. 250ml+Mesocain 1% 3 amp.+Guajacuran 2 amp. + Neurobene 1 amp. my poskytneme 10x infusní roztok INFUSIO NATRII CHL.ISOT. 250ml plast.vak + infusní set + Mesocain 1% 3 amp. a účtujeme jako ZUL přímo konkrétní ZP, a k k tomu si pacient přinese recept na léčiva, která nelze vykázat jako ZUL, t.j. GUAJACURAN 5% inj Exp.orig. N II (duas) ad. us.med. a NEUROBENE inj.Exp.orig. N II (duas) ad. us.med. nebo před infusemi léčiva vyzvedne sám a přinese k infusím. (platí to i obráceně- nemá smysl vypisovat recept např.na Mesocain inj., protože pacient jej sice v lékárně dostane, ale na recept jej musí uhradit celý, zatímco my jej můžeme nakoupit a následně účtovat ZP jako ZUL, tedy pro pacienta zcela bez doplatku) příklad druhý : INFUSIO NATRII CHL.ISOT. 250ml+Pentoxifyllinum 300mg + Divascol 2 amp. 10x my poskytneme 10x infusní roztok INFUSIO NATRII CHL.ISOT. 250ml plast.vak + infusní set + Divascol 2 amp. a účtujeme jako ZUL přímo konkrétní ZP, a k k tomu si pacient přinese recept na léčiva, která nelze vykázat jako ZUL, t.j.PENTOXIFYLLINUM BIOTIKA inj Exp.orig. N VI (sex) ad. us.med. (t.j.potřebných 30 amp. k 10ti infusím) příklad třetí: INFUSIO NATRII CHL.ISOT. 100 ml + Thiogamma 600 lag. pacient si přinese pouze poukaz k vyšetření/ošetření nebo lékařský nález s požadavkem infusní léčby, např. k " aplikaci inf. terapie s Thiogammou 600 lag., celkem 10x " , veškerá léčiva a výkony jsou v naší režii, hrazená jako ZUL, není tedy třeba vypisovat žádný další recept.
Všechny Vaše dotazy a individuální potřeby Vašich pacientů lze kdykoli telefonicky konzultovat s naší ambulancí, spokojený pacient a bezproblémová spolupráce odesílající a poskytující ambulance jsou naším společným zájmem!
Poukazy k infusní léčbě resp. Vaše nálezy- lék. zprávy s indikací infusní léčby označujte prosím hranatým razítkem s čitelným IČZ odesílajícího pracoviště a uvádějte rámcově počet doporučených infusí a požadované složení infusí.Můžete uvést samozřejmě také obecný požadavek (např. "odesílám pac. k serii analgetických infuzí, 10x"), detailní složení infusních roztoků potom zvolíme sami dle našeho individuálního posouzení.Po skončení infusní léčby standardně vybavujeme pacienty zprávou pro odesílající lékaře s uvedením přesného složení infusí a krátkým zhodnocením léčby. K infusní léčbě je třeba zásadně předchozí telefonické objednání - informujte prosím v tomto smyslu Vaše pacienty! Objednací lhůty k první infusi nejsou dlouhé, většinou cca 7-14 dní, a dále se pacient individuálně domlouvá z termínu na termín s personálem stacionáře, ale zásadně přednostně termíny rozepisujeme pacientům, kteří mají vzhledem k další léčbě limitovaný čas infuse (např. diabetikům v intenzifikovaném inzulínovém režimu, hemodialyzovaným apod.) Ambulantní infusní léčbu poskytujeme ke spokojenosti Vás i Vašich pacientů již od roku 1994 ! Od 1.1.2008 v souladu s platnou Novelou zákona č. 48/1997 Sb. , konkrétně podle § 16a odst. 1 písm.a) odst. 2 , jsme povinni vybrat regulační poplatek 30.- Kč. - V případě naší interní ambulance jej vybíráme při každé infuzi, protože dochází v souvislosti s tímto výkonem i k faktickému naplnění výkonu kontrolního vyšetření, i když ne vždy toto vyšetření vykazujeme zdravotní pojišťovně, např. z důvodu regulačních opatření nebo v zájmu snižování nákladů na poskytovanou léčebně preventivní péči. Při infuzní léčbě je standardně každý výkon každý den doprovázen nezbytným vyšetřením základních hemodynamických hodnot krevního tlaku a pulsu a stanovením hemodynamické kompenzace a schopnosti infuzi absolvovat - stav pacienta před infuzí, v jejím průběhu i po něm vždy hodnotí lékař. V případě běžně aplikovaných serií á 10 infuzí to tedy činí celkem 300.-Kč. Částku lze uhradit naráz před zahájením serie infuzí, nebo ve dvou splátkách, a to 150.-Kč. před prvním a 150.-Kč. před druhým týdenním cyklem infuzí. Pacienty prosíme, aby měli připravenu hotovost v potřebné výši a nenosili k rozměňování bankovky vysokých nominálních hodnot. Platit lze také embosovanými kartami EC/MC, VISA, AMERICAN EXPRESS, DINERS CLUB a JCB. Všechny vybrané poplatky použijeme ve prospěch našich pacientů ke zkvalitnění služeb v čekárně, kde už dnes na každého čeká po odběru krve nebo ošetření drobné občerstvení, sezonní ovoce, voda, káva a čaj zdarma.
Nejčastěji používaná léčiva do infusí včetně formy úhrady jsou uvedena níže. Kliknutím na název léčiva přejdete na našich www stránkách přímo na platné souhrnné údaje o přípravku (SPC) v citaci ze stránek SÚKL. Můžete si tak ověřit indikace, kontraindikace a dávkování léčiva.
INFUSIO NATRII CHL.ISOT.INFUSIA inf 1x250ml-pvc vak 45228 hrazeno jako ZUL INFUSIO NATRII CHL.ISOT.INFUSIA inf 1x100ml-pvc vak 45374 hrazeno jako ZUL INFUSIO GLUCOSI 5 IMUNA inf 1x500ml(vak) 85569 hrazeno jako ZUL
DIVASCOL inj 10x1ml/10mg 00440 hrazeno jako ZUL TRENTAL inf 10x15ml/300mg 43709 nutno vypsat pacientovi na recept v počtu potřebných balení pro celou infusní kůru, při počtu 10 infusí á 2 lag.-600mg-tedy celkem 2 balení AGAPURIN inj 5x5ml/100mg 53200 nutno vypsat pacientovi na recept v počtu potřebných balení pro celou infusní kůru, při počtu 10 infusí á 3 amp., t.j. 300mg-tedy celkem 6 balení PENTOXIFYLLINUM BIOTIKA inj 5x5ml/100mg 92728 nutno vypsat pacientovi na recept v počtu potřebných balení pro celou infusní kůru, při počtu 10 infusí á 3 amp., t.j. 300mg-tedy celkem 6 balení
AMINOPHYLLINUM LEK inj 10x10ml/250mg 93129 hrazeno jako ZUL BRICANYL 0.5 MG/ML inj sol10x1ml/0.5mg 08651 hrazeno jako ZUL HYDROCORTISON ICN inj sic 1x100mg 00484 hrazeno jako ZUL
PROSTAVASIN inj sic 10x5ml 91731 hrazeno jako ZUL, podléhá velmi přísným omezením "P", požadujete-li zajištění infusního roztoku cestou našeho stacionáře, indikaci a objednání konzultuje telefonicky přímo s lékařem, léčivo objednáváme po předchozí domluvě a odsouhlasení indikačních kriterií pro konkrétního pacienta!
THIOGAMMA 600 INJECT inj 10x20ml/600mg 84379 hrazeno jako ZUL
MESOCAIN 1% inj 10x10ml 1% 00502 hrazeno jako ZUL NOVALGIN INJEKCE inj sol 5x5ml/2.5gm 55824 hrazeno jako ZUL MAGNESIUM SULFURICUM BIOT.20% inj 5x10ml 20% 00499 hrazeno jako ZUL GUAJACURAN 5% inj 10x10ml/0.5gm 58249 nutno vypsat pacientovi na recept v počtu potřebných balení , při počtu 10inf. á 2 amp. tedy celkem 2 bal. NATRIUM SALICYLICUM BIOTIKA inj 10x10ml 10% 00527 nutno vypsat pacientovi na recept v počtu potřebných balení , při počtu 10inf. á 3 amp. tedy celkem 3 bal. CALCIUM BIOTIKA inj sol 10x10ml/1gm 00407 nutno vypsat pacientovi na recept v počtu potřebných balení , při počtu 10inf. á 3 amp. tedy celkem 3 bal.
CARDILAN inj 10x10ml 02132 hrazeno jako ZUL
NEODOLPASSE inf 10x250ml 10086 - mimo úhradu ZP, max. cena pro pacienta: 3206.-Kč./10 lag. nehrazeno ZP ! RYTMONORM inj 5x20ml/70mg 90995 hrazeno jako ZUL
SOLU-MEDROL inj sic 1gm+15.6ml 09712 nutno vypsat pacientovi na recept v počtu potřebných balení pro požadovaný bolus kortikoterapie NEUROBENE inj 6x1ml/1000rg 92503 nutno vypsat pacientovi na recept v počtu potřebných balení , při počtu 10inf. á 1 amp. 1ml/1000rg tedy celkem 2 bal.
Volně přístupné stránky SÚKL pro odbornou veřejnost včetně aktuálních údajů SPC
SPC nejčastěji používaných léčiv v infusní terapii v naší interní ambulanci
INFUSIO NATRII CHL.ISOT.INFUSIA inf 1x250ml-pvc vak 45228 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU INFUSIO NATRII CHLORATI ISOTONICA INFUSIA
2. KVALITATIVNÍ I KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 1000 ml infuzního roztoku obsahuje: Natrii chloridum 9,0 g Aqua pro iniectione ad 1000 ml Elektrolyty Na+ 154 mmol/l Cl- 154 mmol/l Teoretická osmolarita 308 mosmol/l pH 4,5 - 7,0 Pomocné látky viz bod 6.1
3. LÉKOVÁ FORMA Infuzní roztok Popis přípravku: čirý, bezbarvý roztok, bez zápachu
4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Terapeutické indikace Hypovolemie, hyponatremie, dehydratace, zejména se zvýšenými ztrátami sodíku (zvracení, průjmy, extrémní perspirace), akutní doplnění extravaskulárního objemu, nosný roztok pro další léčiva. Výplachy tělních dutin, oplachy otevřených ran (popáleniny, operační rány, rozsáhlé povrchové exkoriace), oplachy serózních blan. Zvlhčení amputátů, ran, obvazů, oplachy chirurgického materiálu. Uchovávání kontaktních čoček.
4.2 Dávkování a způsob podání Individuální, řídí se indikací a stavem pacienta. Přípravek je vhodný pro dospělé i děti. 4.3 Kontraindikace Hypernatremie, hyperchloremie, acidóza. Hyperhydratace, renální selhávání (oligurie až anurie), dekompenzovaná srdeční nedostatečnost, plicní a mozkový edém, těžší stupeň hypertenze.
4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití V průběhu infuzní terapie je nutné sledovat základní parametry vnitřního prostředí, tlak krve, stav kardiální kompenzace.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Interakce nejsou známy.
4.6 Těhotenství a kojení Přípravek není kontraindikován v období těhotenství a laktace.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Přípravek neovlivňuje pozornost při řízení motorových vozidel a obsluze strojů.
4.8 Nežádoucí účinky Přímé nežádoucí účinky nejsou uváděny, možnost obecných nežádoucích účinků spojených s neadekvátně vedenou infuzní terapií - hyperhydratace, kardiální dekompenzace, edémy, iontový rozvrat.
4.9 Předávkování Při respektování vyrovnané bilance vody a iontů nepřichází předávkování v úvahu. Při neadekvátně vedené infuzní terapii se předávkování projeví především městnavou srdeční slabostí; je nutno přerušit infuzi a případně podat diuretika.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1 Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: Infundibilia. ATC kód: B05BB01 Základní infuzní roztok s obsahem sodíkových a chloridových iontů.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti Po i.v. podání setrvává v krevním řečišti pouze několik desítek minut, snadno uniká extravaskulárně. Sodíkové a chloridové ionty se v organizmu distribuují dle koncentračních gradientů v extracelulární tekutině, volná voda se distribuuje dle koncentračního spádu ve všech kompartmentech. Iontová rovnováha je závislá na vylučování jednotlivých iontů ledvinami a podléhá zejména mineralokortikoidní regulaci. Vodní homeostáza je řízena antidiuretickým hormonem.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku Bezpečnost přípravku byla prokázána dlouhodobým používáním v klinické praxi.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam všech pomocných látek Voda na injekci. 6.2 Inkompatibility Přípravek je kompatibilní s většinou běžně používaných léčiv, inkompatibility nejsou známy. 6.3 Doba použitelnosti V neporušeném obalu: skleněná lahev, polyetylenová lahev, polyolefinový vak (lineární PP fólie), 3 roky polyolefinový vak (vícevrstvá PP fólie nebo třívrstvá fólie polyester/PE/PP ), 2 roky PVC vak 250 ml, 500 ml, 1000 ml, 2000 ml, 2 roky PVC vak 100 ml, 1 rok
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě do 25°C. Chraňte před mrazem.
6.5 Druh obalu a velikost balení a) skleněná lahev, pryžová zátka, pertlový uzávěr, štítek velikost balení: 1 x 100 ml, 1 x 200 ml, 1 x 250 ml, 1 x 400 ml, 1 x 500 ml b) polyetylenová lahev, pryžová zátka, polyetylenový pertlový uzávěr, štítek velikost balení: 1 x 500 ml c) polyolefinový vak s aplikačním uzávěrem, štítek: lineární PP fólie velikost balení: 1 x 250 ml, 1 x 500 ml, 1 x 1000 ml polyolefinový vak s aplikačním a připichovacím uzávěrem, potisk: 1. vícevrstvá PP fólie 2. třívrstvá fólie (polyester/PE/PP) velikost balení: 1 x 100 ml, 1 x 250 ml, 1 x 500 ml, 1 x 1000 ml, 1 x 2000 ml, 1 x 3000 ml d) PVC vak s aplikačním portem, potisk, vak vakuově zabalen do plastové fólie velikost balení: 1 x 100 ml, 1 x 250 ml, 1 x 500 ml, 1 x 1000 ml, 1 x 2000 ml
6.6 Návod k použití přípravku, zacházení s ním (a k jeho likvidaci) Podává se zpravidla infuzní soupravou do periferní žíly. K oplachům a výplachům se roztok používá předehřátý na tělesnou teplotu.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI Fresenius Kabi s.r.o., Praha, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 76/157/74-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 1974/1.12.1999
10. DATUM REVIZE TEXTU 5.4.2006
INFUSIO NATRII CHL.ISOT.INFUSIA inf 1x100ml-pvc vak 45374 viz výše INFUSIO GLUCOSI 5 IMUNA inf 1x500ml(vak) 85569 SOUHRN ÚDAJů O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU INFUSIO GLUCOSI 5 IMUNA INFUSIO GLUCOSI 10 IMUNA INFUSIO GLUCOSI 20 IMUNA INFUSIO GLUCOSI 40 IMUNA
2. KVALITATIVNÍ I KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ INFUSIO GLUCOSI 5 IMUNA Glucosum 50,0 g v 1000 ml roztoku Teoretická osmolalita 287 mosmol/kg Energetická hodnota 858 kJ/l
INFUSIO GLUCOSI 10 IMUNA Glucosum 100,0 g v 1000 ml roztoku Teoretická osmolalita 592 mosmol/kg Energetická hodnota 1716 kJ/l
INFUSIO GLUCOSI 20 IMUNA Glucosum 200,0 g v 1000 ml roztoku Teoretická osmolalita 1274 mosmol/kg Energetická hodnota 3432 kJ/l
INFUSIO GLUCOSI 40 IMUNA Glucosum 400,0 g v 1000 ml roztoku Teoretická osmolalita 3036 mosmol/kg Energetická hodnota 6864 kJ/l
3. LÉKOVÁ FORMA Infuzní roztok.
4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1. Terapeutické indikace Hypoglykémie, ketoacidóza, krytí energetických potřeb organismu v rámci parenterální infuzní terapie při pooperačních stavech, šoku, intoxikacích, jaterních onemocněních, protrahovaném zvracení a průjmech. Podávání vyšších koncentrací glukózy se používá při osmoterapii edému plic, nitrolebeční hypertenzi a eklampsii. U intoxikací ke krytí kalorických potřeb a jako součást forsírované diurézy.
4.2. Dávkování a způsob podání Zcela individuální, podle indikace, stavu a základního onemocnění pacienta. V terapii hypoglykemických stavů (zejména diabetických) je nutné podávanou dávku řídit podle průběžných hodnot glykémie. V běžné praxi je maximální denní dávka: pro dospělé: 5% : 40 ml/kg/24 h, do 120 kapek/min, t.j. cca. 360 ml/h, co odpovídá 2 g glukózy/kg/24 h 10%: 30 ml/kg/24 h, do 60 kapek/min, t.j. cca. 180 ml/h, co odpovídá 3 g glukózy/kg/24 h 20%: 30 ml/kg/24 h, do 40 kapek/min, t.j. cca. 120 ml/h, co odpovídá 6 g glukózy/kg/24 h 40%: 20 ml/kg/24 h, do 30 kapek/min, t.j. cca. 90 ml/h, co odpovídá 8 g glukózy/kg/24 h Upozornění:Při patologicky změněném metabolismu (postagresívní syndrom, insuficience orgánů) je oxidatívní metabolizmus glukózy snížený, proto se nedoporučuje překročit dávku 2-4 g/kg/den. pro děti: až 7 g glukózy/kg/24 h, t.j. přibližne 17 ml/kg/24 h.
Způsob podávání Infuzní soupravou.
4.3. Kontraindikace Hyperglykémie, zejména diabetická. Hyperhydratace (tzv. "otrava volnou vodou"), acidóza, iontové dysbalance, kardiální dekompenzace, plicní edém, oligurie - anurie. Zvláštní opatrnosti je nutno dbát při podávání koncentrovaných roztoků glukózy (20%, 40%) u pacientů s pokročilou cerebrální aterosklerózou.
4.4. Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití 10%: Pokud se podávají roztoky v rámci infuzní terapie diabetikům, je nutno přívod glukózy krýt zvýšenou dodávkou inzulínu. 20%, 40%: V závislosti od stavu metabolizmu a aplikovaného množství jsou nutné kontroly glykémie. Je nutné pravidelně kontrolovat elektrolyty v séru, acidobazické rovnováhy a bilance tekutin. Při náhlém vysazení může dojít k hypoglykémii. Přípravek nesmí být po prvním odběru znovu použit. Přípravek nesmí být používán po uplynutí doby použitelnosti vyznačené na obalu.
4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 5%, 10%: Nejsou uváděny. 20%, 40%: Při míchání s jinými přípravky může dojít k inkompatibilitě, protože roztok má kyselé pH. Roztok 20 % glukózy se nesmí používat k ředění erytrocytárního koncentrátu, protože může dojít k pseudoaglutinaci.
4.6. Těhotenství a kojení Přípravek se může podávat těhotným a kojícím ženám.
4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Nejsou známy.
4.8. Nežádoucí účinky 5%, 10%: Hyperglykémie, lokální dráždění cévní stěny v místě aplikace až s možností tromboflebitidy ( v závislosti na koncentraci roztoku). 20%, 40%: Nežádoucí účinky se při správné aplikaci nepozorují. Parenterální výživa s glukózou jako výhradním zdrojem energie vede často k jaterní steatóze. Při podávání do periferní žíly bolest a inflamace. Při paravazálním podání lokální tkáňové nekrózy.
4.9. Předávkování Při odborně vedené terapii nemůže dojít k předávkování. 20%, 40%: Při předávkování může dojít k hyperglykémii s hyperosmolaritou a ztrátou glukózy do moče a následně k dehydrataci.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1. Farmakodynamické vlastnosti · Farmakoterapeutická skupina: Infundabilium, roztoky pro parenteralní výživu. · ATC kod: B05BA03. V organismu je glukóza oxidována jako zdroj energie, popř. skladována v játrech. Přepad ledvinami se mění, běžný práh je dosažen při sérové hladině 9 - 10 mmol/l. Kapacita pro zpracování glukózy je 800 mg/kg/h. Plazmatický biologický poločas je 0,4 h. Předpokladem je normální inzulínové hospodářství a tolerance. Sterilní apyrogenní roztok glukózy pro přímou intravenózní aplikaci, ředící roztok pro některé léky, nejčastěji základ kombinovaných infuzních roztoků a elektrolytových koncentrátů pro infuzní terapii. Základní roztok ke krytí energetických potřeb organismu v rámci infuzní terapie.
5.2. Farmakokinetické vlastnosti Glukóza je základní substrát buněčného energetického metabolismu a je utilizována všemi buňkami organismu prostřednictvím Krebsova cyklu. V organismu se rovnoměrně distribuuje, vstup glukózy do buněk je závislý na působení inzulínu. Volně prochází glomerulární filtrací s následnou prakticky kompletní tubulární reabsorpcí. Tubulární reabsorpční mechanismus má limitovanou kapacitu, při překročení tzv. "ledvinného prahu" (přibližně při glykémii nad 10 mmol/l) dochází ke glykosurii a působí jako osmotické diuretikum.
5.3. Predklinické data ve vztahu k bezpečnosti přípravku Žádné zvláštní údaje.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.6. Seznam pomocných látek 5%, 10%: Voda na injekci 20%, 40%: Voda na injekci Monohydrát kyseliny citronové Disiřičitan sodný
6.2. Inkompatibility Nejsou dosud dokumentované.
6.3. Doba použitelnosti · Skleněné láhve v neporušeném obalu 3 roky · Polypropylénové vaky v neporušeném obalu 1 rok
6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě do 25°C, chraňte před světlem a mrazem.
6.5. Druh obalu a velikost balení 5%: a) Skleněná infuzní láhev opatřená štítkem, gumová zátka, kovový uzávěr,kartónová krabice. Polypropylénový vak opatřený štítkem s gumovou zátkou a Al krytem, kartónová krabice. 10%, 20%, 40%: Skleněná infuzní láhev opatřená štítkem, gumová zátka, kovový uzávěr, kartónová krabice.
5%:a) Infuzní skleněná láhev: 100 ml, 200 ml, 250 ml, 400 ml, 500 ml b) Polypropylénový vak: 100 ml, 200 ml, 250 ml, 400 ml, 500 ml, 1000 ml, 2000 ml, 3000 ml 10%, 20%, 40%: a) Infuzní skleněná láhev: 100 ml, 200 ml, 250 ml, 400 ml, 500 ml
6.6. Návod k použití přípravku, zacházení sním (a k jeho likvidaci) K intravenózní aplikaci. Při aplikaci dodržte tyto zásady: 1. Před použitím odstraňte pojistku. 2. Povrch zátky dezinfikujte.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI Imuna Pharm, a.s. Jarková 17 082 22 Šarišské Michaľany Slovenská republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 76/022/72 - S/C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 3. 5. 1972 / 12.8.1998
10. DATUM REVIZE TEXTU 19.10.2005
DIVASCOL inj 10x1ml/10mg 00440 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. Název přípravku DIVASCOL
2. Složení kvalitativní i kvantitativní Tolazolini hydrochloridum 10 mg v 1 ml injekčního roztoku
3. léková forma injekce Čirý, bezbarvý roztok bez mechanických nečistot.
4. klinické údaje 4.1. Indikace Funkční a organické stenózy periférních cév, cirkulační poruchy v sítnici, cévnatce a při chorobách zrakového nervu. Vazospastické afekce vnitřního ucha. Plicní hypertenze. Přípravek je určen k léčbě dospělých pacientů.
4.2. Dávkování a způsob podání Jednotlivé dávky se pohybují od 10 - 50 mg. Nejvyšší denní dávka je 200 mg. Divascol injekce lze podávat podkožně, nitrosvalově, pomalu nitrožilně nebo i.v. infuzí. Ve formě infúze se aplikuje 10 - 50 mg ve 200 ml fyziologického roztoku. V injekční formě se podává do snížení nebo vymizení příznaků, obvykle 14 dní.
4.3. Kontraindikace Přecitlivělost na účinnou látku, těhotenství v I.trimestru, kojení. Vředová choroba žaludku a duodena. Akutní glumerulonefritida, koronární insuficience, těžké poruchy myokardu, krvácivé stavy.
4.4. Zvláštní upozornění Léčba Divascolem, zejména podávání vyšších dávek, vyžaduje pravidelné kontroly krevního obrazu a ledvinných funkcí. Po dobu léčby Divascolem není vhodné požívání alkoholu. Bezpečnost přípravku u dětí nebyla ověřena.
4.5. Interakce Divascol může zesílat alfalytický účinek alfa-sympatolytik a betamimetický účinek adrenalinu a dalších betamimetik. Účinek tolazolinu snižují antagonisté H2 - receptorů. V kombinaci s alkoholem může vzniknout hypotenze.
4.6. Těhotenství a laktace Nesmí se používat v prvním trimestru těhotenství a při kojení. Pro užívání přípravku ve II. a III.trimestru těhotenství musí být zvlášť závažné důvody.
4.7. Možnost snížení pozornosti při řízení motorových vozidel a obsluze strojů Tolazolin může způsobit závratě. V průběhu léčby se nesmí vykonávat činnost vyžadující zvýšenou pozornost (řízení motorových vozidel, obsluha strojů apod.).
4.8. Nežádoucí účinky Zvýšená žaludeční sekrece, nauzea, zvracení, průjem, bolesti břicha, aktivace gastroduodenálního vředu, žloutenka. Slabost, závratě, zvýšené pocení a pocit tepla, zvýšení nebo snížení krevního tlaku, ortostatická hypotenze. Tachykardie s arytmií a palpitacemi, příležitostně pálení očí a mravenčení. Výjimečně byly pozorovány účinky na krevní obraz, snížená tvorba moči a krev v moči.
4.9. Předávkování Příznaky: zarudlost v obličeji, třesavka, zvýšená teplota, hypotenze. Léčba je symptomatická.
5. farmakologické vlastnosti 5.1. Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: Periferní vasodilatans Tolazolin je látka odvozená od imidazolu, který působí vasodilatačně, jednak přímo na hladké svalstvo cév a jednak blokuje alfa-adrenergní receptory. Zvyšuje periferní prokrvení, redukuje pulmonální arteriální tlak a vaskulární rezistenci v systémovém řečišti.
5.2. Farmakokinetické vlastnosti Po nitrosvalové aplikaci se dostaví maximální účinek za 30 - 60 minut a přetrvává několik hodin. Rychle se vylučuje do moče, převážně v nezměněné formě. Biologický poločas je 2 hodiny.
5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku Bezpečnost byla prověřena dlouholetým používáním v klinické praxi.
6. farmaceutické údaje 6.1. Seznam všech pomocných látek (kvalitativně) Aqua pro iniectione.
6.2. Inkompatibility Nejsou známy.
6.3. Doba použitelnosti 48 měsíců
6.4. Skladování Při teplotě 10o C - 25o C , chránit před světlem a mrazem.
6.5. Druh obalu Odlamovací ampulka, vhodná vložka s přepážkami, příbalová informace, papírová skládačka. 10 ampulek po 1 ml.
6.6. Návod k použití K podání podkožnímu, nitrosvalovému, nitrožilnímu.
7. DRžitel registračního rozhodnutí SPOFA a.s., Husinecká 11a, Praha 3, Česká republika
8. Registrační číslo 77/635/69-C
9. Datum registrace/ Datum prodloužení registrace 1969/18.1.1995
10. datum poslední revize textu 23.2.2000
TRENTAL inf 10x15ml/300mg 43709 SOUhrn Údajů O přípravku
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU Trental
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Léčivá látka: 100 mg pentoxifyllinum v 5 ml ( 20 mg/ml) 300 mg pentoxifyllinum v 15 ml (20 mg/ml) Pomocné látky viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA Infuzní roztok. Popis přípravku : čirý bezbarvý roztok. 4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Terapeutické indikace Ischemická choroba dolních končetin (ICHDK) arteriosklerotického nebo diabetického původu (s intermitentními klaudikacemi a klidovými bolestmi). Trofické léze (tj. vředy dolních končetin a gangréna). Mozkové cévní onemocnění. Poruchy očního prokrvení ve spojení s degenerativními procesy na cévách a se zhoršeným zrakem nebo sluchem.
4.2 Dávkování a způsob podání Přípravek se podává pouze dospělým. Trental se podává v intravenózní infúzi zředěný ve vhodné infúzní tekutině. K ředění se mohou použít následující roztoky: izotonický roztok chloridu sodného, Ringerův roztok. Kompatibilita s jinými infúzními roztoky se musí ověřit jednotlivě, podán může být pouze čirý roztok. Doba podávání infúze musí být nejméně 60 minut na 100 mg pentoxifylinu!! V závislosti na průvodních onemocněních (např. kongestivní selhání srdce) je potřeba udržet malý objem infúze. Za takových okolností je vhodné pro kontrolu objemu použít infúzní pumpu. Dávka je dána typem a tíží cirkulačního onemocnění a individuální snášenlivostí léku pacientem. Dávka se obecně řídí následujícími principy: ICHDK - stadium II (intermitentní klaudikace) a poruchy očního prokrvení: k zahájení léčby nebo jako podpora k perorální léčbě. Je doporučeno podávat infúzi se 100 až 600 mg pentoxifylinu jednou nebo dvakrát denně. Při podávání nízkých dávek v kombinaci s perorální léčbou je doporučená celková denní dávka 1200 mg pentoxifylinu (intravenózní a perorální). Při další terapii lze pokračovat pouze perorálním pentoxifylinem.
ICHDK - stadium III a IV Je doporučeno podávat celkovou denní dávku až 1200 mg pentoxifylinu ve vhodném infúzním roztoku v kontinuální infúzi po dobu 24 hodin nebo v infúzi s dávkou 600 mg podávané dvakrát denně v intervalu nejméně 6 hodin. Jednotlivá dávka vychází ze vztahu: 0,6 mg pentoxifylinu na kg tělesné hmotnosti za hodinu. Takto vypočítaná denní dávka by byla pro pacienta vážícího 70 kg 1000 mg pentoxifylinu a 1150 mg pentoxifylinu pro pacienta vážícího 80 kg. Při další terapii lze pokračovat pouze perorálním pentoxifylinem.
Zvláštní případy U pacientů s výrazným snížením renální funkce (kreatininová clearance pod 10 ml/min) je nutné snížení dávky přibližně o 30 - 50 % (řídí se individuální snášenlivostí). Redukce dávky (podle individuální snášenlivosti) je nutná u pacientů s těžkou poruchou funkce jater. U hypotenzních pacientů, u pacientů s nestabilním oběhem a u pacientů, u kterých je zvláštní riziko při snížení krevního tlaku (tj. s těžkou ischemickou chorobou srdeční nebo se stenosami krevních cév zásobujících mozek) musí léčba začít nízkými dávkami. V takových případech se dávka zvyšuje postupně.
4.3 Kontraindikace Trental je kontraindikován u: · pacientů s přecitlivělostí na pentoxifylin, na jiné metylxantiny nebo na pomocné látky přípravku · pacientů s masivním krvácením (riziko zvýšení krvácení) · pacientů s poruchou hemokoagulace · pacientů s intenzívním krvácením do sítnice (riziko zvýšení krvácení) · pacientů se zvýšeným sklonem ke krvácení danou antikoagulační terapií nebo koagulačními poruchami
4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití Pentoxifylin by neměl být podán pacientům s vředovou chorobou. Pro nedostatek zkušeností se nedoporučuje podávání pentoxifylinu těhotným a kojícím ženám. Zvláště pečlivé sledování je třeba u:
Nejsou zkušenosti s podáváním pentoxifylinu dětem.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Hypotenzní účinek antihypertenziv a jiných léků snižujících krevní tlak může být podáním Trentalu zvýšen. Hypoglykemizující účinek inzulínu a perorálních antidiabetik může být zvýšen. Proto je doporučeno pečlivé sledování glykémie pacientů s diabetem mellitem léčených Trentalem. Současné podávání pentoxifylinu a teofylinu může u některých pacientů zvýšit hladiny teofylinu. Proto může dojít ke zvýšení výskytu i intenzity vedlejších účinků teofylinu.
4.6 Těhotenství a kojení Je nedostatečná zkušenost s podáváním v těhotenství. Proto se doporučuje pentoxifylin během těhotenství nepodávat. Pentoxifylin přestupuje do mateřského mléka v minimálním množstvÍ. Vzhledem k nedostatečným zkušenostem musí lékař pečlivě zvážit možná rizika i výhody podávání pentoxifylinu kojícím ženám.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Není relevantní.
4.8 Nežádoucí účinky Zvláště je-li Trental podáván ve vysokých dávkách nebo velkou infúzní rychlostí může dojít k následujícím reakcím: často: návaly, gastrointestinální obtíže jako je tlak v žaludku, pocit plnosti, nausea, zvracení nebo průjem a příležitostně srdeční arytmie (tachykardie). příležitostně : může se objevit pruritus, zarudnutí kůže, kopřivka a v ojedinělých případech těžká anafylaktická reakce s angioneurotickým edémem, bronchospasmem a někdy dokonce šok. Při prvních známkách anafylaktické reakce je nezbytné infúzi okamžitě přerušit a zahájit příslušnou léčbu. Občas se může vyskytnout točení hlavy, bolesti hlavy, agitace a poruchy spánku a v ojedinělých případech intrahepatální cholestáza se zvýšením hodnot transamináz. Vzácně může dojít k příznakům angíny pectoris, poklesu krevního tlaku a zvláště u pacientů se sklonem ke zvýšenému krvácení k projevům krvácení (v kůži, ve sliznici, v žaludku nebo ve střevě) a v izolovaných případech k trombopenii.
4.9 Předávkování Příznaky předávkování Úvodními příznaky akutního předávkování může být nausea, točení hlavy, tachykardie nebo pokles krevního tlaku. Dále se může objevit horečka, podrážděnost, návaly, ztráta vědomí, areflexie, tonicko-klonické křeče a jako projev gastrointestinálního krvácení zvratky v barvě kávové sedliny.
Léčba předávkování Specifické antidotum není známo. Léčba akutního předávkování a prevence komplikací si může vyžádat celkové i specifické intenzívní lékařské sledování a terapeutická opatření.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1 Farmakodynamické vlastnosti ATC kód : C04A D03 Pentoxifylin zvyšuje porušenou deformabilitu erytrocytů, snižuje jejich agregaci, snižuje agregaci destiček, hladinu fibrinogenu, přilnavost leukocytů k endoteliu, aktivaci leukocytů a z toho vyplývající poškození endotelu a snižuje krevní viskozitu, podporuje perfusi mikrocirkulace zvýšením fluidity krve a antitrombotickými účinky. Pentoxifylin je-li podáván ve vysokých dávkách nebo vysokou infúzní rychlostí může snížit periferní resistenci. Na srdce má mírný positivně inotropní účinek.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti Eliminační poločas pentoxyfilinu po intravenózním podání je přibližně 1,6 hodiny. Po téměř úplné absorpci prochází pentoxifylin " first pass " metabolismem. Absolutní biologická dostupnost mateřské látky je 19±13 %. Hlavní aktivní metabolit 1-(5- hydroxyhexyl)-3,7-dimetyl-xantin (metabolit I) je v plasmě ve dvojnásobné koncentraci než mateřská látka, se kterou je v biochemické reversibilní oxido-redukční rovnováze. Z tohoto důvodu jsou pentoxyfilin i metabolit I hodnoceny jako aktivní jednotky a dostupnost účinné látky je proto signifikantně vyšší. Pentoxifylin je kompletně metabolisován a více než 90 %je eliminováno ledvinami ve formě nekonjugovaných ve vodě rozpustných polárních metabolitů. Exkrece metabolitů je opožděna u pacientů s těžce porušenou renální funkcí. U pacientů s poruchou jaterních funkcí je eliminační poločas pentoxifylinu prodloužen a absolutní biologická dostupnost zvýšena.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku Akutní toxicita Studie akutní toxicity ukázaly, že hodnoty LD50 u myší jsou 195 mg/kg tělesné hmotnosti po intravenózním a 1385 mg/kg tělesné hmotnosti po perorálním podání a u potkanů 230 mg/kg tělesné hmotnosti po intravenózním a 1770 mg/kg tělesné hmotnosti po perorálním podání. To znamená, že toxicita pentoxifylinu je nízká. Chronická toxicita Studie chronické toxicity neprokázaly žádné toxické orgánové poškození dané sledovanou látkou po podávání pentoxifylinu krysám v denních dávkách až 1000 mg/kg tělesné hmotnosti po dobu více než 1 rok a psům v denních dávkách až 100 mg/kg tělesné hmotnosti. V jedné studii na psech po dávkách až 320 mg/kg tělesné hmotnosti a vyšších podávaných více než 1 rok několik zvířat vykazovalo nedostatek koordinace, selhání oběhu, krvácení, plicní edém nebo obrovské buňky v testes. Reprodukční toxicita U potkanů byl po extrémě vysokých dávkách pozorován zvýšený počet intrauterinních úmrtí. Je třeba uvést, že v reprodukčních studiích u myší, potkanů, králíků a psů nebyl získán důkaz teratogenity, embryotoxicity, porucha fertility nebo perinatálního vývoje. Mutagenita Testovaní mutagenity (test Ames, mikronukleový test, test UDS) neukázaly mutagenní účinek. Tvorba novotvarů Při podávání perorálních dávek pentoxifylinu až do 450 mg/kg tělesné hmotnosti denně myším po dobu 18 měsíců nebyly pozorovány karcinogenní účinky. U potkaních samic dostávajících perorálně pentoxifylin v dávkách až 450 mg/kg tělesné hmotnosti po dobu 18 měsíců byl pozorován zvýšený výskyt benigních fibroadenomů prsní žlázy. Benigní fibroadenom prsní žlázy se však často spontánně vyskytuje u starších potkanů.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek Chlorid sodný, voda na injekci. 6.2 Inkompatibility Neuplatňuje se. 6.3 Doba použitelnosti 5 roků. 6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě do 25°C. 6.5 Druh obalu a velikost balení Ampule z bezbarvého skla, vložka z PVC, krabička. Velikost balení : 5 (25) ampulí po 5 ml (100 mg) 10 ampulí po 15 ml ( 300 mg) 6.6 Návod k použití přípravku, zacházení s ním Pro přípravu infúze může být použit např. fyziologický roztok nebo Ringerův roztok. Pokud je vybrán jiný roztok, musí být individuálně testována slučitelnost. Smí být infundován pouze čirý roztok.
7. Držitel rozhodnutí o registraci sanofi-aventis, s.r.o., Praha , Česká republika
8. Registrační číslo 83/940/97 - C
9. Datum první registrace /prodloužení registrace 22.10.1997 / 10.8.2005
10. Datum revize textu 8.11.2006
AGAPURIN inj 5x5ml/100mg 53200 Souhrn údajů o přípravku
1. Název přípravku AGAPURIN
2. Kvalitativní a kvantitavní složení Pentoxifyllinum 20 mg v 1 ml injekčního roztoku. Pomocné látky viz bod 6.1.
3. Léková forma Injekční roztok. Popis přípravku : čirý, bezbarvý roztok prakticky prostý částic.
4. Klinické údaje 4.1 Terapeutické indikace Periferní arteriální a arteriovenózní poruchy krevního zásobení na arteriosklerotickém, diabetickém a zánětlivém podkladu (ateroskleróza s claudicatio intermitens, diabetické angiopatie, endangitis obliterans), dystrofické poruchy (posttrombotický syndrom, ulcus cruris, gangréna, omrzliny) a angioneuropatie (parestézie, akrocyanóza, morbus Raynaud). Chronická cerebrovaskulární onemocnění. Poruchy krevního zásobení očí (akutní a chronická nedostatečnost prokrvení sítnice a cévnatky). Akutní funkční poruchy vnitřního ucha.
4.2 Dávkování a způsob podání A ) i.v. injekce: 50-100 mg v 5 ml chloridu sodného, pomalu několik minut. B ) i.v.infuze: 100 mg v 250-500 ml chloridu sodného během 90-180 min. Obvyklá denní dávka je 400 mg /den.U těžkých forem ICHDK 1200 mg /den .
Dávkování u dětí: U dětí a mladistvích do 18 let je málo klinických zkušeností, a proto se nedoporučuje podávat pentoxifylin. Pokud zdravotní stav dítěte (resp. mladistvého) vyžaduje užívání přípravku, je třeba zvážit poměr rizika a zisku z terapie a dodržovat výše uvedené indikace a kontraindikace.
U pacientů se sníženou funkcí jater a ledvin je třeba dávku redukovat.
4.3 Kontraindikace Stav po nedávném mozkovém krvácení, hypersenzitivita na pentoxifyllin nebo metylxantiny, nedávné krvácení do sítnice.
4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití S ohledem na možné nežádoucí účinky je třeba věnovat pozornost pacientům se známou hemoragickou diatezou, s těžkou formou ICHS ( zvl. akutní IM ) či cerebrovaskulárním onemocněním, hypotenzním pacientům, dále u pacientů s poruchou funkce jater či ledvin, po nedávném chirurgickém zákroku a při současném užívání antikoagulační terapie. Vyšší dávky pentoxifylinu zesilují účinek inzulinu a antidiabetik, což může vyvolat hypoglykemii, proto jsou doporučovány častější kontroly glykemie s případnou úpravou antidiabetické léčby.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Pentoxifylin zesiluje účinky antihypertenziv a jiných vazodilatancií. Vyšší dávky pentoxifylinu zesilují účinek inzulinu a antidiabetik. Zvýšený výskyt krvácivých komplikací se může projevit u pacientů současně léčených perorálními antikoagulanciemi či antiagregancii. Při současném užívání s theofylliny může u některých pacientů dojít ke zvýšení sérové hladiny theofyllinu.
4.6 Těhotenství a kojení Z výsledků teratogenních studií vyplývá, že podávání pentoxifylinu (potkanům a králíkům) nemělo žádný vliv na reprodukční schopnost, fertilitu a nebyl zaznamenán ani vyšší výskyt fetálních malformací.
Přestože podle studií na zvířatech nedochází k ovlivnění fertility ani malformacím plodu, nedoporučuje se pro nedostatečné klinické zkušenosti podávat pentoxifylin během těhotenství. Poněvadž se pentoxifylin vylučuje do mateřského mléka, nedoporučujeme užívat přípravek během kojení.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Na základě farmakodynamického profilu a hlášených nežádoucích účinků je pravděpodobnost ovlivnění pozornosti minimální.
4.8 Nežádoucí účinky
Gastrointestinální nežádoucí účinky jsou závislé na dávce a po ukončení léčby obvykle ustoupí. V následující tabulce jsou shrnuty nežádoucí účinky s uvedením četnosti výskytu - velmi časté (>10%), časté (1-10%), méně časté (0,1-1%), vzácné (0,01 – 0,1%), velmi vzácné včetně jednotlivých hlášených případů (<0,01%):
* Je vhodné pravidelně kontrolovat hemogram. ** pokud se objeví hemoragie retiny, je třeba léčbu okamžitě ukončit. *** ve vzácných případech došlo do několika minut od aplikace k rozvoji těžké alergické reakce (angioneurotický edém, bronchospasmus, anafylaktický šok). V takovém případě je nutné okamžitě ukončit aplikaci a zahájit příslušnou léčbu.
4.9 Předávkování Příznaky: Úvodními příznaky může být nauzea, závratě, arytmie, hypotenze, dále porucha vědomí a křeče. Léčba při předávkování je symptomatická.
5. Farmakologické vlastnosti 5.1 Farmakodynamické vlastnosti farmakoterapeutická skupina: vasodilatans, reologikum ATC kód C04AD03 mechanismus účinku: Pentoxifylin je látka ze skupiny xantinových derivátů, vyvolávající relaxaci hladkého svalstva arteriol buď přímo, nebo prostřednictvím inhibice enzymu fosfodiesterázy s následnou akumulací cyklického AMP, snižuje krevní viskozitu převážně v oblasti mikrocirkulace. Důsledkem toho dochází ke zlepšení krevního průtoku a nasycení tkání kyslíkem. Inhibuje agregabilitu a adhezivitu trombocytů. Zvyšováním koncentrace ATP v erytrocytech při současném zvýšení nábojového potenciálu zlepšuje jejich elasticitu a formovatelnost. Pentoxifylin má pravděpodobně protizánětlivý a cytoprotektivní účinek, působí inhibičně na tvorbu cytokinů (hlavně na tumor nekrotizující faktor - TNF) a zároveň snižuje aktivaci neutrofilů.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti Distribuce pentoxifylinu je rovnoměrná. Je metabolizován v erytrocytech a játrech. Je známo jeho sedm metabolitů. Vylučuje se převážně močí (asi 94 %) a v malém množství stolicí (4 %) ve formě metabolitů. Je vylučován do mateřského mléka, není známo, zdali přechází placentární bariérou. Terapeutická hladina přetrvává 8 až 12 hodin. Většina podané dávky se vyloučí ve formě metabolitu.
5.3 Předklinické údaje ve vztahu k bezpečnosti Při dlouhodobých studiích na zvířatech zaměřených na mutagenitu a kancerogenitu pentoxifylinu nebyl zaznamenán signifikantně zvýšený výskyt nádorů. Při vysokých dávkách byl však ve studii na potkanech statisticky významně vyšší výskyt benigních fibroadenoma mammae u samic.
6. Farmaceutické údaje 6.1 Seznam pomocných látek Chlorid sodný, hydrogenuhličitan sodný k úpravě pH, voda na injekci.
6.2 Inkompatibility Fyzikální nebo chemická inkompatibilita při míchání přípravku do infuzních roztoků není známa.
6.3 Doba použitelnosti 3 roky.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě do 25°C. Uchovávejte ampuli v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.
6.5 Druh obalu a velikost balení Ampule z bezbarvého skla, papírová vložka, krabička. Velikost balení: 5 ampulí po 5 ml
6.6 Návod k použití přípravku, zacházení s ním Intravenózní podání.
7. Držitel rozhodnutí o registraci ZENTIVA, a. s., Hlohovec, Slovenská republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO 83/442/99-C
9. Datum první registrace / prodloužení registrace 30.6.1999 / 10.5 2006
10. Datum revize textu 10.5.2006
PENTOXIFYLLINUM BIOTIKA inj 5x5ml/100mg 92728 Souhrn údajů o přípravku
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU PENTOXIFYLLINUM Biotika
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Léčivá látka: Pentoxifyllinum 100 mg v 5 ml. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Injekční roztok. Popis přípravku: čirá, bezbarvá tekutina
4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Terapeutické indikace Periferní arteriální a arteriovenózní poruchy krevního zásobení na aterosklerotickém , diabetickém a zánětlivém podkladu, dystrofické poruchy (posttrombotický syndrom, gangréna, omrzliny), angio-neuropatie (parestézie, akrocyanóza, morbus Raynaud). Poruchy prokrvení mozku způsobené aterosklerózou, ischemické a postapoplektické stavy. Poruchy krevního zásobení očí (akutní a chronická nedostatečnost prokrvení sítnice a cévnatky). Akutní funkční poruchy vnitřního ucha.
4.2 Dávkování a způsob podání a) dávkování dětem Nejsou dostatečné zkušenosti s aplikací pentoxifylinu dětem. b) dávkování dospělým Dávkování vychází z typu a závažnosti oběhových obtíží a individuální snášenlivosti pacienta. Na začátku léčby je nutno zjistit snášenlivost aplikací polovičního obsahu ampulky zředěného izotonickým roztokem chloridu sodného (2,5 ml do 10 ml). Zpravidla se aplikuje 1 ampulka (100 mg pentoxifylinu) velmi pomalu (asi 5 minut) ležícímu pacientovi nitrožilně nebo intraarteriálně 1 až 2 krát denně. Výhodnější je podávat infuzi 200 nebo 300 mg pentoxifylinu v 250 nebo 500 ml infuzní tekutiny dvakrát denně. Pokud pacient infuzi špatně snáší, doporučuje se podat jen jednu infuzi a dávku doplnit perorální formou. U pacientů s velkými bolestmi, s gangrénou nebo vředy se doporučuje 24 hodinová intravenózní kapénková infuze. Výpočet jednotlivé dávky vychází ze vztahu: 0,6 mg/kg za hodinu. Maximální denní dávka je 1200 mg pentoxifylinu. U pacientů s poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu pod 30 ml/min) je nutno dávku snížit o 30 až 50 %, výška dávky ovšem závisí také na individuální snášenlivosti. Snížení dávek je také potřebné u pacientů se závažnou poruchou funkce jater. U pacientů s hypotenzí, s nestabilním oběhem nebo u osob, kdy je snížení krevního tlaku velkým rizikem, je nutno zahájit léčbu nízkými dávkami a postupně je zvyšovat.
4.3 Kontraindikace Přecitlivělost na pentoxifylin nebo methylxantinové deriváty, čerstvý infarkt myokardu, silné krvácení, hemoragie.
4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití Pacienti s těžkými poruchami renálních funkcí vyžadují úpravu dávkování a obzvlášť pečlivý lékařský dohled. Pro možnost ojediněle se objevující hematologických změn je vhodné sledovat při dlouhodobé terapii krevní obraz.
Poměr rizika ku prospěchu léčby je třeba zvážit: - při poruchách hemokoagulace, - při těžké koronární nebo cerebrální arterioskleróze, - při vážných arytmiích, - při hypotenzi, - u pacientů s diabetes mellitus.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Pentoxifylin může zesílit účinek antihypertenziv. K poklesu krevního tlaku může dojít při kombinaci se sympatolytiky, ganglioplegiky a vazodilatanciemi. Vysoké dávky podané diabetikům zesilují účinek inzulínu a perorálních antidiabetik (riziko hypoglykémie). Současné podávání s theofylinovými pří-pravky může zvýšit plazmatickou hladinu teofylinu (riziko nežádoucích účinků theofylinu).
4.6 Těhotenství a kojení Přípravek se nedoporučuje podávat v těhotenství, protože není dostatek zkušeností s aplikací pentoxifylinu v tomto období. V malém množství přechází léčivo do mateřského mléka a proto je nutno zvážit riziko a prospěšnost medikace před aplikací pentoxifylinu kojícím matkám.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat strojeNedochází k ovlivnění pozornosti.
4.8 Nežádoucí účinky Nauzea, vomitus, bolesti a tlak v žaludku, závratě, návaly tepla a pocit pálení v tváři u 4-6 % nemocných (zvlášt když se podají vysoké dávky nebo při rychlém podávání infuze), náhlý pokles krevního tlaku a poruchy srdečního rytmu, ojediněle pruritus a kopřivka, možnost vzniku anafylaktické reakce. Občas se mohou objevit bolesti hlavy, neklid, poruchy spánku a v ojedinělých případech intrahepatální cholestáza a zvýšení laboratorních hodnot transamináz.
4.9 PředávkováníPříznaky: Úvodními příznaky akutního předávkování může být nausea, točení hlavy, tachykardie nebo pokles krevního tlaku. Dále se může objevit horečka, podrážděnost, návaly, ztráta vědomí, areflexie, tonicko-klonické křeče a jako projev gastrointestinálního krvácení zvratky v barvě kávové sedliny.Léčba: Je symptomatická, není známo specifické antidotum. Při křečích lze podat diazepama při bradykardii atropin.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1 Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina Reologikum, vazodilatans. ATC kód: C04AD03 Mechanizmus účinku Pentoxifylin je látka ze skupiny methylxantinových derivátů. Jeho účinek spočívá ve zlepšení průtoku krve cévním řečištěm. Zvýšené prokrvení se dosáhne jednak účinkem na změněné stěny cév, ale hlavně změnami reologických vlastností krve, snížením její viskozity, zvýšením flexibility erytrocytů, snížením agregační schopnosti trombocytů a také snížením koncentrace fibrinogenu. Pentoxifylin odstraňuje poruchy prokrvení i tam, kde jsou už cévy sklerotizované a kde se v důsledku této poruchy nemůže uplatnit vazodilatační účinnost jiných vazodilatancií. Účinek je dvoufázový. V první fázi poklesne periferní odpor ve zdravých, ale i v nemocných cévách. Asi po deseti minutách se ve zdravých cévách vrátí na původní hodnotu a dokonce se i zvýší, zatímco v nemocných cévách pokles přetrvává a po hodině se ještě prohloubí. Na základě tohoto dvoufázového efektu nedochází k t.zv. luxusnímu prokrvení zdravých cév na úkor cév nemocných (steal syndrom). Tím, že pentoxifylin příznivě ovlivňuje prokrvení oblastí, jež zásobují choré cévy, výrazně zlepšuje v postižených místech látkovou výměnu. Proti agregaci trombocytů působí tím, že inhibuje cAMP-fosfodiesterázu lokalizo-vanou na stěnách cév, čímž dochází uvnitř trombocytů k vzestupu cAMP.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti Pentoxifylin se po parenterálním podání rychle a úplně vstřebává. Terapeutické plazmatické koncen-trace se pohybují v rozsahu 2 až 10 µg/ml. Distribuce je rovnoměrná, po přechodu játrami se tvoří metabolity, z nichž hlavně dva jsou účinné. Vylučuje se převážně močí (asi 94 %) a také stolicí (4 %). Do čtyř hodin od aplikace se vyloučí asi 90 % celkové dávky. V organizmu nedochází ke kumulaci pentoxifylinu ani jeho metabolitů a po 24 hodinách se v moči nacházejí už jen stopy.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku Embryotoxické, cytotoxické, teratogenní a kancerogenní účinky přípravku nejsou známy.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek Pomocné látky: chlorid sodný, voda na injekci. Obsah sodíku v přípravku: 2,606 mg/ml, to odpovídá 0,113 mmol/ml.
6.2 Inkompatibility Nejsou známy.
6.3 Doba použitelnosti 4 roky.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě od +10°C do +25°C.
6.5 Druh obalu a velikost balení Ampule z bezbarvého skla s etiketou, vložka z PVC, krabička Velikost balení: 5 ampulí po 5 ml
6.6 Návod k použití přípravku, zacházení s ním (a k jeho likvidaci) Žádné zvláštní požadavky. Všechen nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI BB Pharma a.s., Kovriginova 1416/6, 147 00 Praha 4, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 83/759/92-S/C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 31.12.1992 / 2.9.1998
10. DATUM REVIZE TEXTU 14.2.2007
AMINOPHYLLINUM LEK inj 10x10ml/250mg 93129 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. Název přípravku
Aminophyllinum Lek
2.KVALITATIVNÍ a kvantitativní SLOŽENÍ Aminophyllinum 250 mg (86 % Theophyllinum anhydricum a 14 % Ethylendiaminum hydricum) v 1 ampulce o obsahu 10 ml. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. Léková forma Injekční roztok. Čirý, bezbarvý roztok.
4. Klinické údaje 4.1.Terapeutické indikace Přípravek je indikován jako součást komplexní léčby symptomů těžkého akutního bronchospasmu u bronchiálního astmatu nebo chronické obstrukční plicní nemoci.
4. 2. Dávkování a způsob podání V akutních případech se u dospělých aminofylin podává pomalou intravenózní injekcí (10 ml po dobu 5 minut). Obvyklá dávka jsou 1-2 ampulky (4-6 mg / kg) jedenkrát až třikrát denně. Přípravek lze aplikovat i intravenózní infuzí.
Vzhledem k interindividuální variabilitě je třeba výši dávky volit individuálně na základě terapeutické odpovědi a hladiny sérových koncentrací. Za optimální terapeutické koncentrace theofylinu v séru se považují hodnoty 10-20 mg / ml. V průběhu léčby se doporučuje monitorování plazmatických hladin theofylinu. Dávka se řídí podle ideální tělesné hmotnosti.
U dospělých a dětí starších než 6 měsíců, které dosud nebyly aminofylinem ani jinými deriváty theofylinu léčeny, se v úvodu léčby doporučuje dávka 6 mg/kg tělesné hmotnosti. Udržovací dávky aminofylinu se u dospělých pohybují v rozmezí 0,1-1 mg / kg / hod, v závislosti na věku, zdravotním stavu a terapeutické odpovědi pacienta.
U pacientů již léčených theofylinovými deriváty se doporučují obdobné udržovací dávky, které následují po zahajovací dávce stanovené na základě sérových koncentrací theofylinu.
U dětí ve věku od 6 měsíců do 16 let se doporučované udržovací dávky aminofylinu pohybují v rozmezí 0,8-1,2 mg/kg/hod.
4.3. Kontraindikace Hypersenzitivita na léčivou látku, u pacientů s epileptickými záchvaty a u pacientů s akutním infarktem myokardu.
4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití U aminofylinu se velmi výrazně uplatňuje interindividuální variabilita jeho metabolizmu i variabilita terapeutické odpovědi na výši sérových koncentrací. Z těchto důvodů je doporučováno individuální titrování vhodné dávky pro každého pacienta a monitorování sérových koncentrací theofylinu. Pravděpodobnost závažné toxicity se významně zvyšuje tehdy, když sérová koncentrace theofylinu přesáhne 20 mg/ml.
Při podávání aminofylinu v doporučených dávkách dosahují jeho sérové koncentrace jen výjimečně hodnot vyšších než 20 mg/ml. Nicméně u jedinců se sníženou plazmatickou clearance theofylinu mohou dokonce i doporučené dávky vést ke zvýšené sérové koncentraci aminofylinu a k potenciálním toxickým účinkům. Pokles clearance theofylinu byl zaznamenán u pacientů se sníženou funkcí jater, zejména s jaterní cirhózou, u pacientů starších než 55 let, zvláště u osob s chronickými plicními nebo srdečními onemocněními, u pacientů s přetrvávajícími vysokými teplotami a virovými infekcemi, u dětí do 1 roku věku. Kumulace theofylinu může být způsobena i jinými, současně podávanými léky. U těchto pacientů je nutné velmi pečlivě titrovat dávkování přípravku za pravidelného monitorování terapeutické odpovědi, případného výskytu nežádoucích účinků a sérových koncentrací theofylinu.
Pacientům s hypoxemií a hypertenzí by měl být aminofylin podáván se zvýšenou opatrností a pouze v přísně indikovaných případech. Tito pacienti vyžadují velmi pečlivé sledování v průběhu aplikace i v průběhu další léčby.
Intravenózní aplikaci aminofylinu je nutné provádět velmi pomalu, za pečlivého sledování pacienta.
4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Clearance aminofylinu a theofylinu může být ovlivněno současným podáváním celé řady dalších léků. Vzhledem k variabilitě farmakokinetiky theofylinu lze jen obtížně předvídat klinický význam těchto interakcí. Proto se doporučuje vyvarovat se současného podávání léků inhibujících metabolismus theofylinu; pokud to není možné, pak je nutno dávku aminofylinu upravit na základě sledování sérových koncentrací theofylinu.
Antiarytmika U jednoho z pacientů byl 9 dnů po zahájení léčby amiodaronem zjištěn vzestup sérové koncentrace theofylinu s příznaky tachykardie, nervozity a tremoru. Zvýšené koncentrace theofylinu a snížení jeho clearance byly zaznamenány rovněž při současném podávání aminofylinu s mexiletinem. K interakci amiodaronu i mexiletinu s theofylinem dochází pravděpodobně prostřednictvím inhibice metabolismu theofylinu v játrech. Rovněž tocainid ovlivňuje metabolismus theofylinu a vede k poklesu jeho clearance, avšak v menší míře než je tomu u mexiletinu.
Antibakteriální léky Antimykotika Izoniazid inhibuje oxidativní enzymy v játrech a zhoršuje eliminaci theofylinu. U zdravých osob došlo po 14 dnech předchozí léčby izoniazidem k poklesu clearance i distribučního objemu theofylinu a k vzestupu jeho sérových koncentrací. Při současné léčbě izoniazidem a aminofylinem byl po uplynutí jednoho měsíce zaznamenán zvýšený výskyt nežádoucích (toxických) účinků theofylinu. Rifampicin indukuje jaterní oxidázy a při perorální dávce 600 mg denně po dobu 6-14 dnů zvyšuje v důsledku zvýšeného metabolismu theofylinu v játrech průměrnou plazmatickou clearance theofylinu o 25-82 %. Tento vzestup clearance se může u některých pacientů včetně dětí projevit snížením sérových koncentrací a nedostatečným terapeutickým efektem aminofylinu. Makrolidy Výsledky studií hodnotících vliv erythromycinu na farmakokinetiku theofylinu nejsou jednotné. V některých studiích byl v souvislosti se současnou léčbou erythromycinem a aminofylinem zaznamenán poklesu clearance a prodloužení eliminačního poločasu theofylinu, ale v jiných studiích nebyly žádné interakce zaznamenány. Uvádí se též, že theofylin může vést k poklesu sérových koncentrací a biologické dostupnosti erythromycinu. Clearance theofylinu je snížena při souběžném podávání troleandomycinu. Chinolony S chinolony by měl být aminofylin podáván jen pokud je to nezbytně nutné, a to zejména u starších osob. Pokud je takové současné podání nezbytné, doporučuje se pečlivý výběr preparátu ze skupiny chinolonů a monitorování plazmatických koncentrací theofylinu. Z nefluorovaných chinolonů neovlivňuje clearance theofylinu kyselina nalidixová, zatímco kyselina pipemidová ji významně snižuje. Ve skupině fluorochinolonů je schopnost interakce s theofylinem u jednotlivých přípravků odlišná. Nejvýznamnější interakce s theofylinem vykazuje enoxacin, u kterého došlo při současném podávání aminofylinu k nálezu výrazného zvýšení sérových koncentrací theofylinu u pacientů s respiračními infekcemi, které bylo provázeno silnou nauzeu, zvracením, tachykardií a bolestmi hlavy. Studie prováděné převážně u zdravých dobrovolníků ukázaly, že enoxacin snižuje clearance theofylinu až o 74 %, při současném prodloužení eliminačního poločasu a zvýšení sérových koncentrací theofylinu. Při zahájení terapie enoxacinem se proto doporučuje snížení dávky aminofylinu na polovinu a monitorování sérových koncentrace theofylinu. Interakce ciprofloxacinu a pefloxacinu s theofylinem jsou slabší než u enoxacinu; clearance theofylinu se v jejich důsledku snižuje pouze o 30 %. V průběhu souběžné léčby theofylinem a ciprofloxacinem byl zaznamenán výskyt epileptických záchvatů, což může být důsledek kombinace inhibičních účinků těchto dvou látek na tlumivé GABA receptory. Podání ciprofloxacinu u pacientů léčených aminofylinem se proto nedoporučuje.
Antidepresiva Při současném podání aminofylinu a viloxazinu byl zaznamenán významný pokles clearance a vzestup plazmatické koncentrace theofylinu. Při současném podání těchto dvou léků je proto třeba snížit dávky aminofylinu a monitorovat sérové koncentrace theofylinu. Interakce těchto dvou léků pravděpodobně zahrnuje i jejich kompetici ve vztahu k jaterním mikrozomálním enzymům. Současné podání aminofylinu s fluvoxaminem může být spojeno s významným poklesem clearance theofylinu, a u pacientů léčených theofylinem byl při souběžném podávání fluvoxaminu zaznamenán zvýšený výskyt nežádoucích až toxických účinků theofylinu. Aminofylin zvyšuje clearance uhličitanu lithia.
Antiepileptika Fenytoin významně zkracuje eliminační poločas a zvyšuje clearance theofylinu, pravděpodobně v důsledku indukce jaterních enzymů, a to při terapeutických i subterapeutických sérových koncentracích fenytoinu, dokonce i u těžkých kuřáků. Z předběžných výsledků vyplývá, že simultánně může dojít i k poklesu sérové koncentrace fenytoinu, nejpravděpodobněji v důsledku indukce jaterních enzymů theofylinem, nebo snížené absorpce fenytoinu. Interakce mezi fenytoinem a aminofylinem byly pozorovány za 5 - 14 dnů po zahájení souběžného podávání těchto léků. V těchto případech byl zaznamenán vzestup clearence theofylinu až na 350 % a sérový poločas se zkrátil na 25 -70 % výchozích hodnot. Rovněž karbamazepin zvyšoval eliminaci theofylinu. Současné podávání aminofylinu a karbamazepinu může mít za následek pokles sérových koncentrací theofylinu a zhoršení kontroly astmatu. Ačkoli u fenobarbitalu nebyl zaznamenán žádný významný vliv na farmakokinetiku aminofylinu podaného intravenózně v jediné dávce, při dlouhodobější léčbě fenobarbitalem dochází k zvýšení clearance theofylinu. Rozsah změn eliminace theofylinu je při léčbě fenobarbitalem menší než při léčbě fenytoinem. Ve vyšších dávkách fenobarbital urychluje metabolismus theofylinu.
Diuretika Třebaže u některých pacientů léčených kontinuálními intravenózními infuzemi aminofylinu byly po intravenózní injekci furosemidu zaznamenány zvýšené průměrné sérové koncentrace theofylinu, u některých pacientů s chronickým stabilním astmatem sérové koncentrace theofylinu poklesly.
Perorální antikoncepční přípravky Kontraceptiva snižují clearance theofylinu přibližně o 30 % a může dojít k vzestupu jeho sérových koncentrací, a to v důsledku inhibičních účinků perorálních antikoncepčních přípravků na jaterní enzym P-450.
Účinky b-mimetik na farmakokinetiku theofylinu nejsou dosud jednoznačně vyhodnoceny. V některých studiích bylo zjištěno, že současné podávání orciprenalinu a terbutalinu farmakokinetiku theofylinu nijak neovlivňuje, v jiných byl naopak po současném podání isoprenalinu nebo terbutalinu s theofylinem zaznamenán vzestup clearance theofylinu. Při současném podání aminofylinu s beta-mimetiky může docházet k vzájemné potenciaci nežádoucích účinků, včetně hypokalémie, hyperglykémie, tachykardie, hypertenze a tremoru. U pacientů s těžkým astmatem, kteří užívají aminofylin současně s beta-mimetikem, se doporučuje monitorování sérových koncentrací draslíku.
Složky stravy: Kofein Již konzumace středně velkých množství kofeinu, spojená s pitím několika šálků kávy denně, může výrazně ovlivnit farmakokinetiku theofylinu. Pokles clearance theofylinu může dosahovat 23 - 29 %.
Sacharidy, proteiny U zdravých dobrovolníků bylo při porovnání diety běžné, s nízkým obsahem sacharidů a vysokým obsahem proteinů zjištěn pokles plazmatického poločasu theofylinu o 40 %. Přechod od diety s vysokým obsahem sacharidů k dietě s nízkým obsahem bílkovin vedl k prodloužení plazmatického poločasu theofylinu o 60 %.
Kouření Některé součásti tabákového kouře, zejména aromatické uhlovodíky, indukují jaterní enzymy podílející se na metabolizaci léků. U kuřáků cigaret se zvyšuje clearance theofylinu a zkracuje se jeho eliminační poločas.
laboratorní testy Detekce theofylinu pomocí vysokotlaké kapalinové chromatografie je ovlivňována celou řadou léků. Enzymové imunoanalytické metody jsou specifičtější, a s fluorescenční imunoesejí pomocí značených substrátů interferuje pouze kofein a theobromin.
4.6. Těhotenství a kojení Aminofylin není vhodné podávat těhotným ženám a kojícím matkám, pokud to není jednoznačně indikováno. Theofylin se vylučuje do mateřského mléka a může proto vyvolat nežádoucí účinky u kojenců.
U některých předčasně narozených dětí byly po intravenózním podávání theofylinu zjištěny významně vyšší plazmatické koncentrace glukózy než u neléčených. U dvou z 15 léčených dětí se rozvinula klinicky významná hyperglykémie a glykosurie. Při podávání theofylinu předčasně narozeným dětem se proto doporučuje mimo sérových koncentrací theofylinu monitorovat i glykémii.
4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Aminofylin v terapeutických dávkách nemá žádné účinky na schopnost řízení motorových vozidel nebo obsluhy strojů.
4.8. Nežádoucí účinky Nežádoucí účinky se vyskytují převážně při předávkování. Při odpovídajícím dávkování je výskyt nežádoucích účinků nízký a jejich charakter přechodný. Mezi nežádoucí účinky, které se vyskytují nejčastěji na začátku léčby patří: bolesti hlavy, neklidnost, úzkost, závratě, insomnie, palpitace, alergické reakce, gastrointestinální poruchy (nausea, zvracení, průjem, bolesti břicha). V případě výskytu nežádoucích účinků obvykle postačí snížit dávkování.
Během léčby aminofylinem se může vyskytnout hypokalémie a hypofosfatémie. Tento nežádoucí účinek se může vyskytovat i při terapeutických sérových koncentracích theofylinu. V průběhu intravenózního podávání aminofylinu se proto doporučuje monitorovat plazmatické koncentrace draslíku a fosforu, zejména jsou-li současně podávány také přípravky predisponující k vzniku hypokalémie (např. diuretika).
Při vyšších sérových koncentracích theofylinu než jsou terapeutické (vyšších než 20 mg/ml) a u vnímavých jedinců již při dávkách nižších než 15 mg/ml může docházet k poruchám spánku, zvýšené diuréze, hypotenzi, zvracení, tremoru, deliriu, hypertenzi, myositidě, tachykardii, arytmiím, hyperglykémii, konvulzím a poškození mozku.
Ke kardiovaskulárním nežádoucím účinkům, zejména k poklesu krevního tlaku a bolestem v prekordiu, dochází obvykle při příliš rychlé aplikaci intravenózní injekce. Výskytu těchto nežádoucích účinků lze předcházet pomalou intravenózní aplikací přípravku (v průběhu 5 - 10 minut).
Vzácně se vyskytují hypersenzitivní reakce a za jejich vznik je nejpravděpodobněji zodpovědná přítomnost ethylendiaminové komponenty.
4.9. Předávkování Za předávkování je pokládáno, přesáhne-li sérová koncentrace theofylinu 20 mg/ml. Čím vyšší jsou sérové koncentrace theofylinu, tím závažnější mohou být nežádoucí účinky.
Těžké příznaky toxicity nemusejí být ohlašovány žádnými mírnějšími symptomy. Závažnost toxicity obvykle koreluje s věkem, základním onemocněním a sérovou koncentrací theofylinu.
Obvyklými klinickými projevy toxických účinků theofylinu při jeho předávkování jsou nauzea, zvracení, průjem, agitovanost, tremor, hypertenze, hyperventilace, supraventrikulární a komorové arytmie, hypotenze a epileptické záchvaty. Častěji též dochází k metabolickým poruchám, jako je hypokalémie, hyperglykémie, hypofosfatémie, hyperkalcémie, metabolická acidóza a respirační alkalóza. K dalším uváděným toxickým účinkům patří demence, toxická psychóza, symptomy akutní pankreatitidy, rhabdomyolýza se současným renálním selháním a akutní kompartmentový syndrom.
Léčba předávkování je symptomatická a podpůrná. K léčebným opatřením patří monitorace sérových koncentrací theofylinu, aplikace kyslíku, intravenózní podání diazepamu, monitorace vitálních funkcí, zachování krevního tlaku, korekce metabolických abnormalit (iontogramu) a zajištění odpovídající hydratace. V závažných případech je nutná hemoperfuze přes aktivní uhlí nebo hemodialýza.
5. Farmakologické vlastnosti
5.1. Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: bronchodilatans, antiasthmatikum ATC kód: R03DA05
Aminophyllinum je bronchodilatans, užívané v léčbě astmatu a chronické obstrukční plicní nemoci. Aminophyllinum je generický název kombinovaného přípravku, který tvoří rozpustný komplex obsahující 84 % theofylinu a 14 % ethylendiaminu (edaminu). Léčivou látkou přípravku je theofylin.
Theofylin navozuje bronchodilataci v důsledku kompetitivní inhibice fosfodiesterázy, enzymu inaktivujícího cyklický 3’,5’ adenosin monofosfát (cAMP). Zvýšené koncentrace intracelulárního cAMP vedou k relaxaci hladkého svalstva a inhibují uvolňování histaminu ze žírných buněk. Mimo inhibice fosfodiesterázy, působí theofylin rovněž jako antagonista prostaglandinů, inhibitor intracelulárního transportu kalcia, stimulátor endogenní produkce katecholaminů, b-mimetikum, inhibitor metabolismu cyklického guanosin monofosfátu a antagonista adenosinu. Výsledky animálních studií nasvědčují tomu, že bronchodilatační účinek theofylinu je zprostředkováván inhibicí dvou izoenzymů fosfodiesterázy (PD III a v menší míře PD V).
Je pravděpodobné, že theofylin má též protizánětlivé účinky, které se mohou pozitivně uplatňovat u pacientů s pozdní alergickou reakcí. Tyto účinky jsou pravděpodobně zprostředkovávány jedním či několika různými molekulárními mechanismy, a nezahrnují inhibici PD III nebo antagonismus adenosinových receptorů. Theofylin tlumí reakci dýchacích cest na inhalované alergeny tím, že snižuje počet a tlumí aktivitu eosinofilů ve sliznici dýchacích cest.
Theofylin stimuluje jak respirační trakt, tak i myokard, relaxuje hladké svalstvo, podporuje diurézu, inhibuje děložní kontrakce a stimuluje sekreci žaludečních kyselin. Theofylin snižuje práh citlivosti dýchacího centra na oxid uhličitý a vede k vazokonstrikci mozkových cév. Pokles krevního průtoku v mozku a lokální vzestup parciálního tlaku oxidu uhličitého ústí ve stimulaci respiračního centra. Při terapeutických koncentracích posiluje rovněž o 15 - 20 % brániční kontrakce.
Při přímé stimulaci myokardu působením theofylinu dochází ke zvýšení srdečního výdeje a kyslíkových požadavků myokardu. Tato skutečnost, provázená poklesem periferní cévní rezistence, může vést až k tachykardii. Theofylin může též stimulovat vagus, s následnou bradykardií. Vazokonstrikci podporuje i stimulace vazomotorického centra. Celkový účinek theofylinu na srdeční frekvenci a krevní tlak proto závisí na tom, zda převažují jeho účinky na centrální nervový systém nebo jeho periferní účinky. Pokud se sérové koncentrace theofylinu pohybují v terapeutickém rozpětí (10 - 20 mg/ml), neuplatňují se účinky theofylinu na krevní tlak ani srdeční frekvenci. U pacientů s chronickou obstrukční plicní chorobou zvyšuje theofylin výkonnost obou srdečních komor. Snižuje rovněž únavu dýchacích svalů a zlepšuje kontraktilitu bránice.
Theofylin může stimulovat uvolňování katecholaminů ze dřeně nadledvin a významně zvyšuje vylučování adrenalinu v moči.
Byly též pozorovány účinky na metabolickou hemostázu, včetně vzestupu hladiny volných mastných kyselin v plazmě, stimulace glukagonu a sekrece inzulinu. Celkový účinek theofylinu na glykémii je variabilní a při terapeutických sérových koncentracích není mimo novorozenecké období klinicky významný.
5. 2. Farmakokinetické vlastnosti Farmakokinetické vlastnosti theofylinu, podávaného ve formě aminofylinu, se nijak podstatně neliší od farmakokinetiky theofylinu samotného. V organizmu se theofylin uvolňuje z komplexu tvořeného spolu s ethylendiaminem.
Absorpce Vrcholových plazmatických koncentrací se dosahuje téměř okamžitě po intravenózní aplikaci.
Distribuce Theofylin se rychle distribuuje v extracelulárních tekutinách i tělesných tkáních, přičemž distribučního rovnovážného stavu se dosahuje za 30 minut po ukončení intravenózní infuze.
Na krevní bílkoviny se theofylin při terapeutických koncentrací váže u dospělých i dětí přibližně 40 % aplikované dávky. U nemocných s chronickou obstrukční plicní nemocí se vazba na bílkoviny vyznačuje značnou interindividuální variabilitou. U starších osob je tato vazba snížena.
Průměrný distribuční objem theofylinu je 450 ml/kg a pohybuje se v rozmezí 300 - 700 ml/kg ideální tělesné váhy. Zvýšený distribuční objem lze pozorovat u nedonošených novorozenců, pacientů s cirhózou jater, nekorigovanou acidemií, starších osob a žen ve třetím trimestru těhotenství v důsledku snížené vazby na plazmatické bílkoviny. V důsledku toho se mohou u těchto pacientů projevit známky toxických účinků, a to dokonce i při sérových koncentracích v rozmezí 10 - 20 mg/ml, neboť vzrůstá koncentrace farmakologicky aktivní, nevázaného léčiva.
Biotransformace Theofylin je metabolizován v játrech na kyselinu 1,3-dimethylmočovou (40 %), 3-methylxantin (37 %) a kyselinu 1-methylmočovou (17 %). V nezměněné podobě se močí vylučuje jen malé množství theofylinu (přibližně 10 %). Zhruba 84 % podané dávky theofylinu je metabolizováno na neaktivní metabolity (kyselinu 1,3-dimethylmočovou, 3-methylxantin a kyselinu 1-methylmočovou). Farmakokinetika theofylinu odpovídá kinetice prvního řádu.
Eliminace Theofylin je vylučován převážně ledvinami. Naprostá většina podané dávky je vyloučena ve formě inaktivních metabolitů a v nezměněné podobě se vyloučí pouze velmi malé množství theofylinu. Eliminační poločas theofylinu vykazuje výrazné interindividuální rozdíly. U dospělých se pohybuje eliminační poločas v rozmezí 6,1 - 12,8 hodin. U nekuřáků a jinak zdravých dospělých osob činí průměrný eliminační poločas 8,7 hodin. U dětí se eliminační poločas pohybuje od 1,2 do 7 hodin, s průměrem 3,5 hodin.
Eliminační poločas theofylinu je kratší u kuřáků cigaret. Prodloužen je u pacientů trpících alkoholismem, se sníženou funkci jater nebo ledvin, s městnavým srdečním selháním a u pacientů, kteří jsou souběžně léčeni jinými léky. Clearance může být zpomalena u starších pacientů (nad 55 let) a u nemocných s obstrukční plicní nemocí provázenou i neprovázenou přetížením pravého srdečního oddílu (cor pulmonale). U těchto pacientů může eliminační poločas přesáhnout i 24 hodin. U dětí je eliminační poločas theofylinu obecně kratší.
5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Akutní toxicita aminofylinu po intravenózním podání byla testována na králících, morčatech a myších. LD50 aminofylinu po intravenózní aplikaci u králíků činí 150 mg/kg. Nejčastějšími toxickými účinky byly konvulze nebo účinek na práh pohotovosti k epileptickým záchvatům. U morčat dosahují hodnoty LD50 aminofylinu po intravenózním podání 143 mg/kg. Nejčastějšími příznaky toxicity byly konvulze nebo účinek na práh pohotovosti k epileptickým záchvatům, stimulace respirace a změny struktury či funkce slinných žláz. U myší dosahovaly zjištěné hodnoty LD50 aminofylinu po intravenózním podání 125 mg/kg.
Subakutní toxicita aminofylinu byla studována u myší, při perorálním podávání dávky 200 mg/kg/den. Byly zaznamenány změny složení séra a vzestup humorální imunitní odpovědi.
Karcinogenita, mutagenita, účinky na fertilitu Zatím nebyly provedeny dlouhodobé studie u zvířat, které by hodnotily účinky xantinových sloučenin na karcinogenezi, mutagenezi nebo fertilitu.
V buněčných kulturách člověka byla zjištěna aktivita vedoucí k destrukci chromosomů až při koncentracích theofylinu padesátkrát převyšujících běžné terapeutické sérové koncentrace.
Theofylin nevykazoval mutagenní účinky ani v analýzách letality u myších samců, jimž byl podáván intraperitoneálně v dávkách až třicetkrát převyšujících maximální denní perorální dávky podávané u člověka.
Reprodukční studie u zvířat nebyly zatím s aminofylinem prováděny. Není též známo, zda aminofylin při podávání těhotným ženám může způsobit poškození plodu nebo ovlivnit reprodukční schopnosti. Těhotným ženám by proto měly být xantiny podávány jen pokud je to nezbytně nutné.
6. Farmaceutické údaje 6.1. Seznam pomocných látek Voda na injekci.
6.2. Inkompatibility Roztok aminofylinu je alkalický, a pokud pH klesne pod hodnotu 8, začínají se tvořit depozita theofylinových krystalů.
S aminofylinem je proto nevhodné kombinovat jakékoli léky, které jsou v alkalických roztocích nestabilní, jakož i léky, které mohou snížit hodnotu pH pod kritickou hranici.
Bylo pozorováno, že přidání aminofylinu k injekci glukózy vedlo k vzestupu pH o více než 4 jednotky (na více než 10,45). Při této hodnotě pH jsou inzulin a erythromycin gluceptat nekompatibilní. Dalšími léčivy nekompatibilními s aminofylinem jsou amiodaron, benzylpenicilin, chlorid draselný, chlorpromazin, adrenalin, fenobarbital, morfin, dobutamin, tetracyklin hydrochlorid, verapamil hydrochlorid a injekční formy vitaminu B a C.
6.3. Doba použitelnosti 3 roky
6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě do 25oC.
BRICANYL 0.5 MG/ML inj sol10x1ml/0.5mg 08651 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU Bricanyl 0,5 mg/ml
2. KVANTITATIVNÍ A KVALITATIVNÍ SLOŽENÍ Terbutalini sulfas 0,5 mg v 1 ml injekčního roztoku.
Pomocné látky viz 6.1
3. LÉKOVÁ FORMA Injekční roztok. Popis přípravku: čirý bezbarvý roztok.
4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Terapeutické indikace Bronchiální astma. Chronická bronchitida, emfyzém plic a jiná onemocnění plic, kde je komplikujícím faktorem bronchokonstrikce. 4.2 Dávkování a způsob podání Dávkování je závislé na klinickém stavu pacienta. Dávka může být podána intravenózně nebo subkutánně. Léčba bronchokonstrikce: Intravenózní injekce: Dospělí: 0,25-0,5 mg terbutalin sulfátu (0,5-1 ml) v pomalé intravenózní injekci. Injekční roztok se doplní sterilním fyziologickým roztokem do 10 ml a podává se pomalou intravenózní injekcí po dobu asi 5 minut. Dávka může být opakována v krátkých intervalech (několik hodin). Celková denní dávka nemá překročit 2 mg terbutalin sulfátu. Subkutánní injekce: Dospělí: 1-2 mg terbutalin sulfátu (2-4 ml) za den v rozdělených dávkách (čtyři a více dávek). Děti: Až 25 µg terbutalin sulfátu/kg tělesné hmotnosti (0,05 ml/kg tělesné hmotnosti) za den v rozdělených dávkách (čtyři a více dávek). 4.3 Kontraindikace Přecitlivělost na kteroukoliv složku přípravku. 4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití Vzhledem k pozitivně inotropnímu účinku b2-sympatomimetik (terbutalin) by přípravek měl být používán velmi opatrně u pacientů s tyreotoxikózou a těžkými kardiovaskulárními poruchami, např. ischemickou chorobou srdeční, tachykardií a těžkým srdečním selháním. Pro možnost navození hyperglykémie b2-sympatomimetiky je nutné u pacientů s diabetem provádět dodatečné kontroly glykémie. Léčba b2-sympatomimetiky (terbutalin) může vyvolat hypokalémii, která může být dále zhoršována u pacientů s akutním astmatickým záchvatem v důsledku hypoxie. Hypokalemický účinek terbutalinu může být potencován další současnou léčbou (viz. 4.5. Interakce). V těchto případech je nutné sledovat kalémii. 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Betablokátory (včetně podávání očních kapek s betablokátory), zvláště neselektivní, mohou částečně nebo úplně antagonizovat účinek terbutalinu. Hypokalémie vyvolaná podáváním terbutalinu může být potencována současným podáváním derivátů xantinu, steroidů a některými diuretiky (viz zvláštní upozornění). 4.6 Těhotenství a kojení U experimentálních zvířat ani u lidí nebyl zjištěn teratogenní účinek terbutalinu. Doporučuje se však zvýšená opatrnost při podávání terbutalinu v prvním trimestru těhotenství. Terbutalin přechází do mateřského mléka, ale účinek na kojence při použití terapeutických dávek je nepravděpodobný. U předčasně narozených novorozenců byla pozorována přechodná hypoglykémie v případě, že matka užívala b2-sympatomimetika.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Bricanyl, injekce neovlivňuje schopnost řídit motorová vozidla ani obsluhovat stroje. 4.8 Nežádoucí účinky Intenzita nežádoucích účinků závisí na dávce a způsobu podání. Titrace dávky na počátku léčby snižuje riziko výskytu nežádoucích účinků. Všechny nežádoucí účinky, které byly pozorovány, např. třes, bolest hlavy, nausea, tonické svalové křeče, tachykardie a palpitace, jsou typické pro sympatomimetické aminy. Většina těchto nežádoucích účinků spontánně vymizí v průběhu 1 až 2 týdnů léčby. Podobně jako u jiných b2-sympatomimetik se může vzácně objevit srdeční arytmie, např. fibrilace síní, supraventrikulární tachykardie a extrasystoly, dále kopřivka a vyrážka. Byly pozorovány poruchy spánku a změny chování, jako je agitovanost, hyperaktivita a neklid. 4.9 Předávkování Předávkování přípravkem se může projevovat symptomy jako je bolest hlavy, úzkost, třes, tonické svalové křeče, nausea, palpitace, tachykardie a arytmie. Někdy jsou tyto symptomy doprovázeny poklesem krevního tlaku. Z laboratorních známek předávkování stojí v popředí možnost vzniku hyperglykémie a laktacidózy a hypokalémie jako následek redistribuce draslíku při terapii b2-sympatomimetiky. Léčba předávkování: Obvykle není nutná žádná léčba. V případech těžkého předávkování je třeba mít na paměti následující opatření: · stanovit acidobazickou rovnováhu, glykémii a koncentraci elektrolytů v krvi · monitorovat srdeční činnost a krevní tlak · nejvhodnějším antidotem předávkování terbutalinem je kardioselektivní betablokátor (betablokátory je nutné podávat velmi opatrně u pacientů s bronchokonstrikcí v anamnéze) pokud je pokles krevního tlaku vyvolán především b2-sympatomimetickým účinkem terbutalinu, uvažovat o možnosti podání plasmaexpanderů
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1 Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: bronchodilatans, antiastmatikum, b2-sympatomimetikum ATC klasifikace: R03C C03 Terbutalin je agonista adrenergních receptorů sympatiku s převahou působení na b2-receptory. Stimulací těchto receptorů vyvolává relaxaci hladkých svalů bronchů a děložního svalstva, inhibuje tvorbu endogenních spazmogenních látek, vznik edému způsobený endogenními mediátory a zvyšuje mukociliární clearance. Nástup bronchodilatačního účinku terbutalinu po subkutánní injekci je do 5 minut. Maximálního účinku je dosaženo do 30 minut. 5.2 Farmakokinetické vlastnosti Plasmatický biologický poločas (t1/2) terbutalinu je asi 16 hodin. Terbutalin je metabolizován převážně konjugací s kyselinou sírovou a vylučován ve formě sulfátu. Přeměnou nevznikají žádné biologicky aktivní metabolity. Terbutalin je po intravenózním nebo subkutánním podání vyloučen z 90 % močí během 48-96 hodin, z toho asi 60 % v nezměněné formě. 5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku Hlavním toxickým účinkem terbutalinu ve studiích na zvířatech byla tvorba ložiskových nekrotických lézí myokardu. Tento kardiotoxický účinek je skupinovým účinkem a účinek terbutalinu je srovnatelný nebo méně vyhraněný než v případě jiných b-sympatomimetik. Bezpečnost podávání terbutalinu je podložena dlouhodobými klinickými zkušenostmi v léčbě bronchokonstrikce.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek Chlorid sodný, kyselina chlorovodíková 35% na úpravu pH, voda na injekci.
6.2 Inkompatibility Bricanyl, injekce se nesmí mísit s roztoky, jejichž aktuální acidita (pH) je vyšší než 7,0 (alkalicky reagující roztoky).
6.3 Doba použitelnosti 2 roky. 6.4 Zvláštní opatření pro používání Uchovávejte při teplotě 15-25°C. Uchovávejte vnitřní obal v krabičce. 6.5 Druh obalu a velikost balení Bezbarvé odlamovací ampulky “OPC”, blistr, krabička. Velikost balení: 10 x 1 ml. 6.6 Návod k použití přípravku, zacházení s ním Žádné zvláštní informace.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI AstraZeneca UK Ltd., Macclesfield, Cheshire, Velká Británie
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO 14/143/72-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 19.10.1973 / 7.9.2005
10. DATUM REVIZE TEXTU 7.9.2005
HYDROCORTISON ICN inj sic 1x100mg 00484 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU:
HYDROCORTISON ICN( Hydrocortisoni natrii succinas )
2. SLOŽENÍ KVANTITATIVNÍ A KVALITATIVNÍ : Hydrocortisoni natrii succinas ( Hydrocortisonum natrium 21 – succinicum ) 133,7 mg ( = 100 mg hydrocortisonum ) substance v injekční lahvičce.
3. LÉKOVÁ FORMA prášek pro přípravu injekčního roztoku Bílý krystalický prášek.
4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1. Indikace Megadávky Hydrocortisonu ICN jsou indikovány: při toxiinfekčním šoku způsobeném zejména gramnegativními kmeny; při protrahovaném šoku s těžkými poruchami mikrocirkulace, při thyreotoxické krizi, syndromu maligní hypertermie, při uštknutí vysoce jedovatými hady; podávají se u akutních stavů jednorázově, nanejvýše dvoufázově; neutlumí vlastní produkci kortizolu. Megadávky jsou dále indikovány u polytraumat, inhalačních traumat a kyselé aspirace. Střední dávky Hydrocortisonu ICN jsou indikovány při akutní nedostatečnosti kůry nadledvin jakéhokoliv původu (nejen Addisonova choroba a stav po oboustranné adrenalektomii), ale i při sekundárním hypokortikalismu a dalších formách primárního hypokortikalismu a u všech nemocných s hypokortikalismem při vyšším stupni zátěže (operace, úraz vysoké febrilie apod.). Hydrocortison ICN rovněž zajišťuje organismus při a po extirpaci tumoru nadledvin s hypokortikalismem (Cushingův syndrom) vzhledem k současné funkční atrofii druhostranné nadledviny, dále při a bezprostředně po operaci hypofýzy. Při myasthenické krizi, u akutních záchvatů asthma bronchiale, u fulminantních forem systémového lupus erythematodes a dalších pojivových chorob. Dále je indikován u akutního infarktu myokardu jde-li o vitální indikaci při šokovém stavu, edému laryngu ( postradiačnímu nebo postintubačnímu ), edému mozku, virové polyneuritidy a polyradikuloneuritidy, při anafylaktickém šoku, Quinckeho edemu, hypoglykemickém komatu a akutní hyperkalcemii.Po jeho podání dochází ke zlepšení průniku antibiotik do hlubokého oddílu tzv. třetího prostoru (opouzdřená ložiska apod.). Malé dávky jsou indikovány většinou pro dlouhodobé podávání v případě, že je znemožněn perorální příjem (při myasthenia gravis, při chronické respirační insuficienci se spastickou složkou a peribronchitidě, při stavech po hepatitidě, po kontuzi plic a tracheotomii, při bioklimatické citlivosti v exponovaných podmínkách). V některých případech parenterálně podávaný Hydrocortison ICN může být účinný i tehdy, kde perorální léčba týmž přípravkem selhává.
4.2. Dávkování a způsob podání Megadávky představují až 150 mg /kg hmotnosti, podávají se pomalu nitrožilně za současného doplňování rozšířeného krevního řečiště náhradním roztokem. Megadávka se podá jednorázově nebo rozděleně v rozmezí 4 – 12 hodin. Střední dávky jsou značně individuální podle stavu pacienta. Při alergické reakci s příznaky bronchospasmu, hypotenze apod., se podává nitrožilně 100 – 300 mg . K zajištění predisponovaného nemocného před anestézií je preventivní dávka u dospělých 100 mg nitrosvalově. Při akutním infarktu myokardu se nejčastěji podává po několik prvních dnů 2krát denně 50 mg nitrosvalově. Malé dvoudobé dávky se většinou podávají per os; při nedostatečném účinku se přechází na nitrosvalové podání 10 – 20 mg za 24 hodin. K topické spreji laryngu se užívá směsi např. Framykoinu s 20 – 50 mg Hydrocortisonu ICN. K hydrotubacím se užívá 50 – 100 mg k jedné aplikaci. Dětem se podává 0,05 – 0,25 g/m2 a den (tj. 2 – 8 mg/kg a den ); do 1 roku 7 – 20 mg , od 1 – 6 let 20 – 50 mg, od 6 – 15 let 50 – 100 mg denně; farmakologická dávka se mění podle indikací (u bakteriotoxického a anafylaktického šoku je jednotlivá dávka až 30 mg/kg ). Při závažných nežádoucích účincích se dávky sníží a není – li aplikace vitální, alespoň přechodně se podávání Hydrocortisonu ICN přeruší. Většině nežádoucích účinků se dá předejít vhodnou prevencí : přívodem draslíku, pravidelným podáváním malých dávek saluretik, podáváním antacid apod. Při dlouhodobé léčbě se podávání přípravku nepřerušuje náhle, ale jeho dávky se snižují postupně.
4.3. Kontraindikace Megadávky nemají validní kontraindikace, podávají se při akutním ohrožení života. Střední dávky při vitálně indikované substituční léčbě nemají absolutní kontraindikace. Absolutní kontraindikace: jakékoliv tuberkulozní onemocnění , herpes zooster ophtalmicus, akutní psychóza, peptický vřed, sklon ke vzniku flebitid, koagulopatie s tromboembolickými komplikacemi, Cushingův syndrom, podezření na náhlou příhodu břišní, neléčené bakteriální infekční choroby, neléčené systémové mykozy, akutní glaukom,herpetická keratitida, metabolická dekompenzace diabetu mellitu, čerstvé střevní anastomozy a aseptická kostní nekroza. Dlouhodobé podávání tlumí zpětnou vazbou vlastní produkci kortizolu. Střední a malé dávky vyvolávají většinu nežádoucích příznaků až po určité době podávání. Proto je nutné podávat Hydrocortison ICN s nejvyšší opatrností a za stálé kontroly zejména u diabetes mellitus, při hypertonické chorobě, při dispozici ke vzniku psychotické reakce.
4.4. Zvláštní upozornění Relativní kontraindikací je kardiální dekompenzace, renální insuficience, neléčené těžší formy hypertenze, hojící se operační rány. V průběhu léčby hydrokortisonem je kontraindikováno očkování proti neštovicím a jiné vakcinace.
4.5. Interakce Zvyšuje toxicitu kardiotonik a kaliuretický účinek saluterik, snižuje účinnost antidiabetik a antikoagulancií; účinnost přípravku zvyšují fenylbutazon, indometacin a salicyláty; účinek je snížen současně podávanými barbituráty a hydantoináty.
4.6. Těhotenství a kojení Během těhotenství a laktace podávat pouze z vitální indikace.
4.7. Možnost snížení pozornosti při řízení motorových vozidel a obsluze strojů Přípravek je podáván většinou v průběhu hospitalizace pacienta, avšak velmi často se podává v přednemocniční a ambulantní péči. Vzhledem k možnosti vzniku nežádoucích účinků je třeba opatrnosti při řízení motorových vozidel.
4.8. Nežádoucí účinky Hypotenze z náhle vzniklé vazodilatace po podání megadávky; při dlouhodobém podávání středních a malých dávek aktivace diabetu a žaludečního vředu, osteoporózy, hypertenze, hypokalémie, retence sodíku a vody. Možná aktivace stabilizovaných zánětlivých procesů a ložisek ( reaktivace TBC, rozsev folikulitidy nebo furunkulózy ); cushingoidní facies; mírná polycytémie, granulocytóza, zvýšená hemokoaguace, nebezpečí vzniku tromboembolických komplikací; svalová slabost s atrofizací svalů; zvýšení nitroočního tlaku až vzniku glaukomu, vznik rohovkových vředů. Dále potlačení imunitních reakcí, snížení resistence vůči bakteriálním, virovým, mykotickým a parazitárním infekcím, potlačení fibroplastických procesů se zpomaleným hojením ran, dekompenzace diabetu mellitu, event. jeho manifestace, vyvolání diabetické ketoacidozy až diabetického komatu, nespavost, motorický neklid, vyvolání psychotických stavů (deprese i manie), indukce glaukomu, žaludeční hemorhagie, střevní perforace, zastření manifestace náhlých příhod břišních, městnavé selhání srdeční u predisponovaných nemocných. Při náhlém vysazení se může manifestovat nedostatečnost funkce kůry nadledvin vyvolaná útlumem osy hypothalamus-hypofýza-nadledvinková kůra provázená klinickým obrazem příznaků hypokortikalismu, vrcholící hrozící až manifestní hypokortikální krizí se selháváním oběhu.
4.9. Předávkování Není známo.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1. Farmakodynamické vlastnosti Kortikosteriod. Rozpustná sůl přirozeného lidského glukokortikoidu hydrokortizonu vhodná k parenterálnímu užití; mineralokortikoidní účinek je ve srovnání s ostatními přípravky této skupiny poměrně vysoký, velmi rychle nastupuje a brzy odeznívá. Vysoké dávky (megadávky) mají vlastní farmakoterapeutický účinek s vazodilatací v oblasti mikrocirkulace a se zlepšením tkáňové perfuze; jsou stabilizátory membrán. Střední a malé dávky mají účinek zejména imunologický, substituční, antifibrinoplastický a protizánětlivý.
5.2. Farmakokinetické údaje Účinná látka se metabolizuje v játrech, vylučuje se močí; prochází placentární bariérou.
5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku Hydrocortison se používá již od roku 1948 a dlouholetá celosvětová zkušenost překonala staré a neúplné informace z preklinických studií.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1. Seznam všech pomocných látek Natrii dihydrogenophosphas anhydricus, natrii hydrogenophosphas anhydricus, methylparabenum, propylparabenum.
6.2. Inkompatibility Snižuje účinnost perorálních koagulancií, inhibitorů acetylcholinesterázy, insulinu a perorálních antidiabetik. Zvyšuje účinnost glukagonu, zvyšuje toxicitu kardioglykosidů, zvyšuje incidenci nežádoucích účinků nesteroidních antiflogistik. Jeho účinnost snižují barbituráty, phenytoin a rifampicin. Jeho účinnost zvyšují perorální kontraceptiva, estrogeny a ketokonazol.
6.3. Doba použitelnosti 2 roky
6.4. Uchovávání Uchovávat při teplotě do + 25° C , v suchu, chránit před světlem !
6.5. Druh obalu a velikost balení Lahvička na antibiotika, pryžová zátka, hliníkový pertlovací uzávěr, štítky s potiskem, skládačka s potiskem, příbalová informace. 1 x 0,1 g
6.6. Návod k použití Lyofilizovaná substance se rozpustí ve 2 ml sterilní vody k injekci nebo sterilního nepyrogenního fyziologického roztoku; pokud se podává v infuzi, rozpustí se látka také nejdříve ve 2 ml sterilní vody v injekci a teprve pak se naředí 5% roztokem glukózy a to v rozmezí nejméně 100 – 1000 ml.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI ICN Czech Pharma s.r.o., Praha, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO 56 / 468 / 69 – C
9. DATUM REGISTRACE A DATUM PRODLOUŽENÍ REGISTRACE Datum registrace:září 1969 Datum posledního prodloužení: prosinec 1999
10 . DATUM POSLEDNÍ REVIZE TEXTU 18.2. 2004
PROSTAVASIN inj sic 10x5ml 91731 Souhrn údajů o přípravku
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Prostavasin Ò
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
1 ampule (obsahující 48,2 mg lyofilizované substance) obsahuje: alprostadilum 20 mg (klathrátový komplex s alfadexem v poměru 1:1) Pomocné látky viz 6.1
3. LÉKOVÁ FORMA prášek pro přípravu infuzního roztoku
Popis přípravku : Bílý lyofilizát bez zápachu
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Léčba chronických uzávěrů periferních tepen ve stadiu III a IV.
4.2 Dávkování a způsob podání
Intravenózní infuze Prostavasinu
Dle současných znalostí je možné provádět intravenózní léčbu přípravkem Prostavasin následujícím způsobem: Obsah dvou ampulí přípravku Prostavasin (40 mg alprostadilu) se rozpustí ve 50 – 250 ml fy-ziologického roztoku a aplikuje se ve formě intravenózní infuze v průběhu 2 hodin. Tato dávka se podává 2 x denně. Alternativní dávkovací schéma je aplikace jedné infuze denně připravené ze 3 ampulí přípravku Prostavasin (60 mg alprostadilu) ředěných 50 – 250 ml fyziologického roztoku. Infuze se podává po dobu 3 hodin.
U pacientů s poškozenou funkcí ledvin (renální insuficience s hodnotami kreatininu nad 1,5 mg/dl) by měla být intravenózní terapie zahajována 2 krát denně 1 ampulí Prostavasinu (2 krát 20mg alprostadilu) podávanou po dobu 2 hodin. Podle celkového klinického nálezu pak může být dávka během 2-3 dnů zvýšena na výše uvedené normální dávkování. U pacientů s porušenou funkcí ledvin a u pacientů se srdečním onemocněním má být objem infundované tekutiny podané infuzní pumpou omezen na 50-100 ml denně.
Intraarteriální léčba přípravkem Prostavasin
Obsah 1 ampulky Prostavasinu (odpovídající 20 mg alprostadilu) se rozpustí v 50 ml fyziologického roztoku. Infunduje se 1/2 ampulky (odpovídající 10 mg alprostadilu ) po dobu 60 - 120 minut intraarteriálně infuzní pumpou.Podle snášenlivosti může být dávka, zejména při léčbě nekróz, za kontroly zvýšena na 1 ampulku (20 mg alprostadilu). Infuze se podává většinou jednou denně.
Je-li zaveden permanentní katetr, doporučuje se v závislosti na snášenlivosti a závažnosti onemocnění podávat pacientovi dávku 0,1-0,6 ng/kg/min po dobu 12 hodin infúzní pumpou (to odpovídá 1/4 – 1 a 1/2 ampule Prostavasinu).
Po třech týdnech terapie s přípravkem Prostavasin je třeba rozhodnout, zda další pokračování infúzní terapie bude mít ještě klinický efekt. Pokud další klinické zlepšení neočekáváme, je třeba léčbu přerušit. Celková doba léčby by neměla přesáhnout 4 týdny.
4.3 Kontraindikace
Přípravek Prostavasin se nesmí aplikovat při přecitlivělosti na některou ze složek přípravku. Přípravek nesmí být podáván pacientům s onemocněním srdce (jako např. pacientům, kteří trpí léčbou nedostatečně kompenzovanou srdeční insuficiencí nebo těžkou ischemickou chorobou srdeční ( NYHA III, IV ) nebo nedostatečně kompenzovanými poruchami srdečního rytmu, vysoce rozvinutými stenózami a insuficiencemi mitrální či aortální chlopně), dále pacientům, kteří během posledních 6 měsíců prodělali infarkt myokardu, pacientům, kteří vykazují klinické nebo na rentgenu prokázané známky edému plic nebo plicní infiltrace a pacientům s těžkou chronickou obstrukční poruchou ventilace.
Přípravkem by neměli být léčeni pacienti s jaterními poruchami (zvýšené aminotransferázy nebo gamma-glutamyl transferáza) nebo s prokázaným onemocněním jater. Stejně tak je léčba kontraindikována u pacientů, u nichž je po podání Prostavasinu možno očekávat krvácivé komplikace (např. v nedávné době zjištěné gastrointestinální vředy či mnohočetná poranění - polytraumata). Přípravek se též nesmí užívat v průběhu těhotenství a kojení.
4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití
Přípravek Prostavasin mohou aplikovat pouze lékaři se zkušeností v angiologii, kteří jsou obeznámeni s možnostmi moderního kontinuálního monitorování srdečních a cirkulačních funkcí a kteří mají k disposici odpovídající zařízení.
Zvláštní pozornosti je třeba při léčbě rizikových pacientů: Pacienti, u kterých je vzhledem k věku nutno předpokládat sklon k srdeční insuficienci, nebo pacienti s ischemickou chorobou srdeční, musí být po celou dobu léčby a jeden den po ní hospitalizováni. Aby se předešlo projevům hyperhydratace, nemá objem infundovaného roztoku překročit 50-100 ml denně a zároveň by se měly provádět častější kontroly oběhových a srdečních funkcí (např. měření krevního tlaku a srdeční frekvence) doplněné případně kontrolou tělesné hmotnosti, bilancí tekutin, měřením centrálního žilního tlaku nebo echokardiografickou kontrolou.
Stejným způsobem mají být monitorováni nemocní: - s periferními edémy - s poruchou funkce ledvin (sérový kreatinin vyšší než 1,5 mg/dl).
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Při léčbě Prostavasinem se může zesilovat účinek současně podávaných antihypertenziv a vazodilatancií. Toto platí také pro léčiva používaná při léčbě ischemické choroby srdeční. Při současném podávání Prostavasinu a výše uvedených léčiv je nutná pečlivá kontrola srdce a oběhových funkcí. Při současném podání Prostavasinu a léčiv zpomalujících krevní srážení (antikoagulancia, léčiva snižující agregaci trombocytů) se může objevit zvýšený sklon ke krvácení.
4.6 Těhotenství a kojení
V průběhu těhotenství a kojení se přípravek Prostavasin nesmí užívat.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Podobně jako u jiných léků ovlivňujících kardiovaskulární systém může přípravek Prostavasin ovlivnit schopnost řídit motorová vozidla a stroje.
4.8 Nežádoucí účinky
Při intraarteriálním podávání se na končetině, kam byla zavedena infuze, často pozorují bolesti, erytémy a edém. Někdy se mohou podobné příznaky objevit i při podání intravenózním (1 – 10%), kdy také může dojít k zarudnutí žíly. Po snížení dávky nebo po vysazení infuze tyto projevy, podmíněné účinnou látkou případně venepunkcí, ustupují. Někdy je možno pozorovat i další příznaky, které vznikají nezávisle na způsobu aplikace: bolesti hlavy (1 – 10%), gastrointestinální poruchy (např. průjem, nevolnosti, zvracení), zčervenání kůže a poruchy čití. Velmi zřídka (0,01 –0,1 %) byly po i.a., stejně tak jako po i.v. podání pozorovány tyto příznaky: pokles krevního tlaku, tachykardie, stenokardie, zvýšení jaterních testů (transamináz), pokles nebo vzestup počtu bílých krvinek (leukopenie resp. leukocytóza), kloubní obtíže (artralgie), stavy zmatenosti, záchvaty křečí mozkového původu, zvýšení teploty, pocení, třesavka a horečka jakož i alergické reakce (alergický ekzém, otoky v obličeji, anafylaktická reakce). Rovněž zřídka byly pozorovány změny C-reaktivního proteinu (CRP). Po ukončení léčby došlo rychle k normalizaci všech obtíží. Zřídka byly popsány reverzibilní hyperostózy dlouhých kostí po léčbě trvající déle než 4 týdny. V ojedinělých případech (0,01 –0,1 %) byl při léčbě Prostavasinem pozorován vznik plicního edému nebo srdeční insuficience.
4.9 Předávkování
Příznaky intoxikace
Předávkování přípravkem Prostavasin může v důsledku vasodilatačního účinku alprostadilu způsobit snížení krevního tlaku a reflexní tachykardii. Dále se mohou objevit vasovagální reakce s bledostí, pocením, nauseou a zvracením, ischemií myokardu a selháním srdce. Na končetině, kde aplikujeme infuze, se mohou objevit i lokální reakce: bolest, otoky a zrudnutí.
Terapie intoxikace
V případě předávkování (intenzivní bolest, pokles krevního tlaku) musí být dávka přípravku Prostavasin redukována; je-li to nezbytné, je třeba infúzi přerušit. Pokud dojde k poklesu krevního tlaku, položíme pacienta naznak a nadzdvihneme dolní končetiny. Pokud příznaky přetrvávají, je třeba po podrobném vyšetření kardiovaskulárního systému pacienta podat sympatomimetika.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI Farmakoterapeutická skupina: vasodilatans ATC kód : C01E A01
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Alprostadil, léčivá látka přípravku Prostavasin, je vasodilatans zvyšující krevní průtok tím, že relaxuje arterioly a prekapilární sfinktery. Prostavasin vede ke zlepšení mikrocirkulace. Prostavasin zlepšuje reologické vlastnosti krve. Po i.v.podání zdravým dobrovolníkům nebo pacientům bylo pozorováno ex vivo zvýšení flexibility erytrocytů a inhibice agregace. Prostavasin účinně inhibuje in vitro aktivaci lidských i zvířecích trombocytů. Tento účinek je ještě zesílen snížením schopnosti agregace a inhibicí degranulace spolu s uvolněním tromboxanu – substance, která podporuje agregaci. Prostavasin in vivo snižuje ve zvířecích experimentech vznik trombů.
Podání člověku v terapeutických dávkách vede ke stimulaci fibrinolýzy a zvyšuje některé parametry endogenní fibrinolýzy (plasminogen, plasmin, aktivita tkáňového aktivátoru plasminogenu).
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Komplex alprostadilu (PGE1) a alfadexu (a-cyklodextrin) se již při přípravě infuzního roztoku rozkládá na jednotlivé komponenty. Farmakokinetika proto nezávisí na komplexu přítomném v lyofilizátu. Po intravenózním podání alprostadilu rychlostí 60 mg/2 hod se u zdravých dobrovolníků vytvořila maximální průměrná koncentrace v plazmě 5,2 pg/ml, což bylo více než po placebu (2,4 pg/ml). Eliminační biologický poločas fáze alfa je zhruba 0,2 min a v průběhu beta-fáze 8 minut. Proto se rovnovážný stav vytvoří krátce po zahájení infuze. Tmax není možné stanovit, protože dochází k vytvoření plateau.
Alprostadil je metabolizován především v plicích, přibližně 80 – 90 % v průběhu prvního průchodu. Hlavními metabolity jsou 15-keto-PGE1, PGE0 (13,14-dihydro-PGE1) a 15-keto-PGE0, které dále podléhají biotransformaci, především b -oxidaci a g - oxidaci. Asi z 88 % se metabolity vylučují močí a z 12 % stolicí. Eliminace je ukončena za 72 hodin. Z hlavních metabolitů lze prokázat 15-keto-PGE1 pouze in vitro v plicním homogenátu. Po intravenózním podání 60 mg alprostadilu po dobu 2 hodin u zdravých dobrovolníků dosahuje PGE0 maximální koncentraci 11,9 pg/ml, což je víc než po placebu (1,7 pg/ml). Eliminační biologický poločas fáze alfa je v průběhu 2 min a 33 minut v průběhu fáze beta. Hodnota tmax byla dosažena po 119 minutách. Odpovídající hodnoty po podání 15-keto-PGE0 byly: Cmax = 151 pg/ml (placebo 8 pg/ml), t1/2a přibližně 2 minut, t1/2b přibližně 20 minut a tmax = 106 minut.
Alprostadil se váže na plazmatické bílkoviny přibližně z 93 %. V experimentech na zvířatech bylo prokázáno, že alfadex má eliminační biologický poločas přibližně 7 minut a je vylučován nezměněný močí.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Akutní toxicita
Po intravenózním nebo intraarteriálním podání myším a potkanům byla zjištěna hodnota střední letální dávky - LD50 – přibližně 20 mg/kg v přepočtu na alprostadil. Srovnatelná hodnota u psů byla 15 mg/kg. To znamená, že terapeutický index je vysoký. Hlavními projevy intoxikace jsou bradypnoe, změny chování a průjem.
Chronická toxicita
U psů a potkanů byly provedeny pokusy v délce do 6 měsíců (intraarteriální, intravenózní nebo intraperitoneální podání). Celková ”nejnižší toxická dávka” u potkanů po i.v. bolusu po dobu 90 dnů je mírně nižší než 60 mg/kg v přepočtu na denní dávku alprostadilu. Po 6-měsíčním podávání intraperitoneálně jednou denně byla stanovena dávka, která nemá žádný účinek (no-effect dose) mezi 50 a 100 mg/kg přepočteno na denní dávku alprostadilu. Cílové orgány vysoce toxických dávek (například 6 000 mg/kg přepočteno na denní dávku alprostadilu) jsou varlata a ledviny. U psů po 30 dnech aplikace 6-hodinové infuze byla ”no-effect dose” mezi 3,6 a 36 mg/kg přepočteno na denní dávku alprostadilu. Po šesti měsících po denní aplikaci infuze v trvání 2 hodin bylo u psů zjištěno, že dávka, která ještě nevyvolává toxické příznaky, je v rozmezí 15 a 45 mg/kg v přepočtu na alprostadil. Po dávkách 45 mg/kg a vyšších v přepočtu na alprostadil nelze vyloučit vliv na varlata (izolované fokální atrofie). Pokud se přípravek používá podle instrukcí, je terapeutický index velmi vysoký a vliv na testes lze jen těžko předpokládat.
Mutagenita a teratogenita
Byly provedeny rozsáhlé zkoušky na mutagenicitu, které mutagenní účinek alprostadilu ani alfadexu neprokázaly. Speciální zkoušky na kancerogenitu nebyly provedeny, protože výsledky studií chronické toxicity a mutagenity spolu se zkušeností s terapeutického užitím přípravku tyto studie neodůvodňovaly. Výsledky studií naopak umožňují vyslovit závěr, že kancerogenní riziko je extrémně nízké, pokud vůbec existuje.
Studie reprodukce
Teratogenita alprostadilu ani alfadexu nebyla prokázána. Letální účinky na embrya a účinky vedoucí k zpomalení růstu byly pozorovány u králíků a potkanů po denní aplikaci dávky 5 mg/kg - přepočteno na alprostadil. U potkanů byly pozorovány poruchy nidace po dávkách 0,2 mg/kg/den v přepočtu na alprostadil. Nebyl zjištěn účinek na postnatální vývoj mláďat a plodnost. S užitím přípravku v době těhotenství a laktace nejsou zkušenosti. Protože vysoké dávky alprostadilu indukují porod a případně potrat na konci těhotenství, je užití přípravku rozhodně kontraindikováno v posledním trimestru těhotenství (viz odstavec 4.6)
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Alfadexum, laktosa
6.2 Inkompatibility
Žádné farmaceutické inkompability nebyly prokázány.
Vlivem tepla, vlhkosti a světla může dojít k transformaci na prostaglandin A1. Tento proces je výsledkem dehydrogenace na posici 11.
6.3 Doba použitelnosti
4 roky. Chemická a fyzikální stabilita po naředění před použitím byla doložena na dobu 24 hodin za teploty do 25°C. Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání přípravku po naředění před použitím jsou v odpovědnosti uživatele a normálně by doba neměla být delší než 24 hodin při 2 až 8 °C, pokud ředění neproběhlo za kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Při teplotě do 25°C, chránit před světlem.
6.5 Druh obalu a velikost balení
Skleněná 5 ml ampule z bezbarvého skla, příbalová informace, papírová skládačka velikost balení: 10x5 ml
6.6 Návod k použití přípravku, zacházení s ním
viz odstavec ”4.2 Dávkování a způsob podání ” Přípravek Prostavasin je určen pro intravenózní a intraarteriální infúzi. Infúzní roztok se musí připravit čerstvý těsně před užitím. Doporučení: Ampule přípravku Prostavasin obsahuje bílý, suchý prášek, který tvoří na dně ampule asi 3 mm silnou vrstvu. Tato vrstva se může drobit a lámat. Při poškození ampule se může obsah, který je normálně suchý, stát vlhkým a lepivým a snižuje se jeho objem. V takovém případě se přípravek Prostavasin nesmí použít. Suchý prášek se po přidání fyziologického roztoku chloridu sodného okamžitě rozpustí. roztok může být zpočátku mírně neprůhledný, což je způsobeno vzduchovými bublinami a jde o bezvýznamný jev. Za krátký okamžik se vytvoří čirý roztok.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Schwarz Pharma AG Alfred-Nobel-Strasse 1040 789 Monheim SRN
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO 83/129/90-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/ PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 19.2.1990/26.4.2000
10. DATUM REVIZE TEXTU 18.2.2004
THIOGAMMA 600 INJECT inj 10x20ml/600mg 84379 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Thiogamma 600 Injekt
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Léčivá látka: acidum tiocticum (=kyselina alfa-lipoová) 600 mg ve 20 ml roztoku v jedné ampuli.
3. LÉKOVÁ FORMA
Injekční roztok. Popis přípravku: čirý, světle žlutý roztok.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1. Terapeutické indikace
Dysestesie při diabetické polyneuropatii
4.2. Dávkování a způsob podání
Při těžkých dysestesiích při pokročilé diabetické polyneuropatii 600 mg (1 ampule) Thiogamma 600 Injekt několikrát týdně až denně po dobu 2 – 4 týdnů. Injekce se aplikují intravenózně, nejlépe v krátké infuzi (1 ampule, tj. 600 mg kyseliny alfa-lipoové do 50 – 250 ml fyziologického roztoku se infunduje během 20 – 30 minut). Přípravek je určen k léčbě dospělých, nejsou zatím známy klinické výsledky léčby dětí a mladistvých.
4.3. Kontraindikace
Známá přecitlivělost na kyselinu alfa-lipoovou a ostatní složky přípravku.
4.4. Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití
Nejsou žádná. Požívání alkoholu při léčbě Thiogammou je nevhodné se zřetelem na léčené základní onemocnění. Předpokládá se oslabení terapeutického účinku Thiogammy alkoholem a jeho metabolity.
4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Thiogamma 600 Injekt snižuje účinek cis-platiny. Může se zesilovat hypoglykemizující účinek inzulínu, popř. perorálních antidiabetik.
4.6. Těhotenství a kojení
Nedoporučuje se podávání přípravku během těhotenství a kojení. Při pokusech na zvířatech nebyly zjištěny žádné známky teratogenity a nejsou ani žádné zprávy o podobných účincích u člověka; přípravek však proniká do mateřského mléka.
4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Užívání přípravku nemá vliv na snížení pozornosti.
4.8. Nežádoucí účinky
Po rychlé i.v. aplikaci se může dostavit pocit tlaku v hlavě nebo dýchací potíže, které spontánně odeznívají. Mohou se vyskytnout projevy lokální alergie s kopřivkou až ekzemem na straně injekce, může se objevit až systémová reakce, která může vést až k šoku. Řídce byly pozorovány po i.v. aplikaci i diplopie, křeče, purpura a trombopatie.
4.9. Předávkování
Vzhledem k nízké toxicitě nejsou žádná specifická opatření nutná.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1. Farmakodynamické vlastnosti
Přípravek patří do skupiny neuroprotektivních látek. Kyselina alfa-lipoová je látka, která je produkována v organizmu vyšších živočichů a účinkuje jako koenzym při oxidativní dekarboxylaci alfa-ketokyselin. U diabetických živočichů alfa-lipoová kyselina snižuje hladinu cukru a zvyšuje ukládání glykogenu v játrech a u člověka působí změny krevních hladin kyseliny pyruvátové.
5.2. Farmakokinetické vlastnosti
U člověka je kyselina alfa-lipoová rychle a téměř úplně vstřebána i po perorálním podání a je vylučována ledvinami, především ve formě metabolitů vzniklých oxidací a konjugací vedlejších řetězců. Poločas v séru je 10-20 minut.
5.3. Preklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Akutní toxicita u laboratorních zvířat je nízká; letální dávka u krys po intravenózním podání je přibližně 400 mg/kg a u psů v rozmezí 400-500 mg/kg po perorálním podání. Vysoké dávky u psů vyvolávají zvracení, slinění a útlum. Smrti předcházejí tonicko-klonické křeče.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1. Seznam pomocných látek
Meglumin, makrogol 300, voda na injekci.
6.2. Inkompatibility
Nebyly zjištěny.
6.3. Doba použitelnosti
4 roky
6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25ºC, uchovávejte vnitřní obal v krabičce.
6.5. Druh obalu a velikost balení
Ampule z hnědého skla, papírový přířez, příbalová informace v českém jazyce, papírová skládačka. Velikost balení: 5x 20 ml, 10x 20 ml, 20x 20 ml; klinická balení: 50x 20 ml, 100x 20 ml, 500x 20 ml, 1000x 20 ml.
6.6. Návod k použití přípravku, zacházení s ním
Vzhledem k citlivosti kyseliny alfa-lipoové na světlo musí ampule být vyndána z obalu až bezprostředně před jejím použitím. Je-li podávána v infuzi, je nutno ji aplikovat ihned po naředění.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Wörwag Pharma GmbH & Co. KG Calwerstrasse 7 Böblingen, SRN
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
87/326/99-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
19.5.1999 / 18.2.2004
10. DATUM REVIZE TEXTU 18.2.2004
MESOCAIN 1% inj 10x10ml 1% 00502 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU M E S O C A I N 1%
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Trimecaini hydrochloridum 10 mg (1%) v 1 ml injekčního roztoku Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1
3. LÉKOVÁ FORMA Injekční roztok Popis přípravku: čirý bezbarvý injekční roztok bez mechanických nečistot
4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Terapeutické indikace Topická, infiltrační, regionální, povrchová slizniční a inhalační, spinální a Bierova nitrožilní anestezie; profylaxe sympatické reakce při tracheální intubaci; profylaxe a terapie komorových arytmií u akutního infarktu myokardu a v kardiochirurgii.
4.2 Dávkování a způsob podání Dávkování při regionální anestezii
Povrchová anestezie Používá se 1% roztok.
Infiltrační anestezie Používá se 0,5% - 1% roztok. K dosažení nižších koncentrací se ředí izotonickým roztokem NaCl. Je možno přidat adrenalin 1 : 200 000 (na 100 ml Mesocainu výsledné koncentrace se přidá 0,5 mg adrenalinu, tj. 0,5 ml adrenalinu o koncentraci 1 mg/ml). V ředění 0,25% bez adrenalinu jej lze využít i k modifikovaným vagosympatickým blokádám podle Višněvského.
Svodná anestezie Používá se 1% roztok s případnou přísadou adrenalinu 1 : 200 000. Jako přísadu lze při spinální anestezii zvolit i dihydroergotamin. Lze jej kombinovat i s přípravky jiných skupin, jak je uvedeno v odstavci o interakcích. Svodná anestezie u dětí: Maximální dávka anestetika je 7 mg/kg tělesné hmotnosti. U dětí je možné provádět svodnou anestezii přibližně od věku 3-4 let. Vždy je třeba individuálně posoudit, zda je dítě schopno daný typ zákroku zvládnout.
Dávkování při systémovém (intravenozním) podání Profylaxe a terapie komorových arytmií Úvodem se podá 50 - 100 mg (5 - 10 ml 1% roztoku) pomalu (2 - 5 minut) i.v. Následuje dlouhodobá infúze 0,1% roztoku (500 mg Mesocainu /500 ml nosné infúze) rychlostí 1 - 4 mg (1 - 4 ml) / min. podle reakce pacienta. Maximální dávka je 300 mg/hod. Při kardiopulmocerebrální resuscitaci při opakující se komorové fibrilaci se podává dávka 1 mg/kg tělesné hmotnosti i.v. před opakovanou defibrilací. Při akutním infarktu myokardu se v případech, kdy nejde o AV blok, bradykardii a o šokový stav, podává profylakticky 100 mg Mesocainu (10 ml 1% roztoku) pomalu i.v. Podle délky přednemocničního transportu lze úvodní dávku doplnit 300 mg (30 ml 1% roztoku) nitrosvalově. Před tracheální intubací lze podat 3 - 5 minut předem 50 mg i.v. jako jednorázovou profylaktickou dávku, chránící exponované pacienty před systémovou a nitrolební hypertenzní reakcí. Ke zklidnění bronchomotorické reakce lze v tryskovém nebulizátoru zmlžit 4 - 5 ml roztoku k inhalaci.
Maximální jednotlivé dávky Mesocain 1% bez vazokonstrikční příměsi 50 ml Maximální jednotlivá dávka se nevztahuje na podání v oblasti hlavy a krku a na porodnický paracervikální blok. V těchto případech by působil toxicky, je třeba 50% redukce.
4.3 Kontraindikace Přecitlivělost na amidová anestetika, maligní hypertermie v anamnéze, porfyrie, hypovolémie, hypotenze, poruchy srdečního vedení, asystolie, kardiogenní šok.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití Při těžší poruše jaterních funkcí, při síňových arytmiích, bradykardii, síňokomorové blokádě a ve vyšším věku se doporučuje snížení dávkování.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Plazmatickou hladinu Mesokainu zvyšují betablokátory, cimetidin a halotan, snižují ji barbituráty, fenytoin a rifampicin. Místně anestetický účinek je též snižován glukózou, kalciem a vazodilatancii. Vyšší dávky Mesokainu mohou zvyšovat účinnost a i toxicitu antiarytmik, kardiotonik, vazodilatancií a antihypertenziv a zvyšovat negativně inotropní efekt betablokátorů. K rychlejšímu nástupu a pro delší účinek i multifaktoriální působení se k místní anestezii, a to zejména spinální, s výhodou využívá kombinace trimekainu s bupivakainem, s opiáty ze skupiny fentanylu, s alfa-2 agonisty, jako např. klonidinem apod.
4.6 Těhotenství a kojení Nejsou k dispozici epidemiologické údaje o bezpečnosti trimekainu během těhotenství a kojení. Vzhledem k tomu, že prochází placentou je doporučováno zohlednit poměr rizika možných nežádoucích účinků a prospěchu z jeho užití. V případě podání se doporučuje dávku redukovat. Na základě zkušeností se však zdá, že riziko výskytu kongenitálních malformací u dětí, které se narodily matkám, u kterých byl během těhotenství použit trimekain, je malé. Protože trimecain je vylučován do mateřského mléka, je doporučováno zohlednit poměr rizika možných nežádoucích účinků a prospěchu z jeho užití. V případě podání se doporučuje dávku redukovat.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Vzhledem k možným nežádoucím centrálně nervovým a kardiovaskulárním účinkům se nedoporučuje vykonávat činnost vyžadující zvýšenou pozornost.
4.8 Nežádoucí účinky Alergické reakce jsou poměrně vzácné. Jejich nejčastějším projevem je vývoj anafylaktického šoku nebo kožní a slizniční projevy. Okamžitá léčba je táž jako při anafylaktických příhodách obecně: zvýšená poloha dolních končetin, doplnění objemu, vazopresory, glukokortikoidy, antihistaminikum, kalcium, inhalace kyslíku. Při chybném intravazálním podání dávky určené k extravazální místní anestézii vznikne toxická reakce. Její intenzita úzce závisí na velikosti podané látky. Dominují příznaky ze strany CNS, myokardu a hemodynamiky: vzrušení, neklid, logorea, lehká zmatenost, poruchy vidění, hučení v uších, kovová pachuť v ústech, nystagmus, chvění až třes končetin. Při těžké reakci nastoupí spavost, hyporeflexie, kóma, poruchy dýchání až apnoe, často doprovázené křečemi. Oběhová reakce se vyznačuje v mírném stupni hypotenzí, jen přechodně sdruženou s tachykardií. Rychle nastupuje bradykardie až asystolie. Nevýrazná intenzita počátečních příznaků nemusí být prognosticky příznivá. Může zcela chybět fáze excitace a křečí, rychlá ztráta vědomí a náhlá zástava oběhu nejsou výjimkou.
4.9 Předávkování Příznaky - viz 4.8 (chybné intravazální podání). Terapie: Mírné excitační příznaky reagují příznivě na diazepam i.v. V závažných případech křečí je indikována navíc svalová relaxace s umělou ventilací. Hypotenze reaguje příznivě na doplnění kolujícího objemu rychlou infúzí, na efedrin, popř. dihydroergotamin jednorázově nebo na dopamin v infúzi. Při náhlé zástavě oběhu se zahájí kardiopulmocerebrální resuscitace.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1. Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: Lokální anestetikum ATC kód: N01BB Mesokain patří k anestetikům amidové skupiny, které vyvolávají méně alergických reakcí než anestetika esterová. Zkřížená přecitlivělost mezi oběma skupinami není. Vyvolávají blokádu vzniku a vedení bolestivých podnětů i dalších centripetálních vzruchů, vznikajících tlakem, tahem, teplem apod. Jeho krátkodobý antiarytmický vliv nelze zdůvodnit zvýšením fibrilačního prahu. Je výrazně lipofilní.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti Anestetický účinek nastupuje po podání do 15 minut a trvá 60 - 90 minut. Trimekain je metabolizován v játrech a vylučuje se ledvinami z 10 % nezměněn, z 90 % ve formě metabolitů. Biologický poločas v organizmu je přibližně 90 minut. Léčivá látka prochází hematoencefalickou a placentární bariérou. Kyselé pH tkáně při zánětu snižuje jeho účinnost, alkalémie jeho působení mírně umocňuje.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Akutní toxicita (LD50 ) trimekainu u myši i.v. je okolo 60 mg/kg, s.c. 480 mg/kg, u potkana i.m. 450 mg/kg. Speciální toxikologické studie ani reprodukční toxicita nebyly prováděny.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek Chlorid sodný, voda na injekci.
6.2 Inkompatibility Mesocain 1% se nesmí mísit s jinými injekčními přípravky.
6.3. Doba použitelnosti 4 roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě 10 – 25 oC. Uchovávejte ampule v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.
6.5 Druh obalu a velikost balení Skleněná ampule, vložka s přepážkami, krabička. Velikost balení: 10 ampulí po 10 ml
6.6 Návod k použití přípravku, zacházení s ním K povrchové, infiltrační a svodné anestezii a k intravenóznímu podání.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI Zentiva a.s., Praha, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO 01/024/69-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 1969 / 13.12.2006
10. DATUM REVIZE TEXTU 13.12.2006
NOVALGIN INJEKCE inj sol 5x5ml/2.5gm 55824 Souhrn údajů o přípravku
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU Novalgin injekce Novalgin tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Léčivá látka: Metamizolum natricum monohydricum Novalgin injekce: 500 mg v 1 ml injekčního roztoku Novalgin tablety: 500 mg v 1 potahované tabletě
3. LÉKOVÁ FORMA Injekční roztok: čirý bezbarvý až slabě nažloutlý roztok Potahované tablety: téměř bílé, podlouhlé bikonvexní potahované tablety bez půlící rýhy s označením “OEP” na jedné straně
4. klinické údaje 4.1 Terapeutické indikace Přípravek se používá při silné akutní nebo chronické bolesti poraněných tkání (po úraze nebo po operaci), při bolesti hlavy, bolesti zubů, při nádorových onemocněních a při dalších bolestivých stavech, jako např. bolesti kloubů. Při záchvatech bolesti vznikajících při spazmech hladkého svalstva, např. při kolice ledvin nebo při bolestech žlučníku. Ke snížení horečky, která nereflektuje na jinou léčbu.
4.2 Dávkování a způsob podání Dávkování a způsob podání závisí v zásadě na požadovaném analgetickém účinku a stavu pacienta. V mnoha případech je perorální podání dostačující k dosažení uspokojivé analgezie. Tam, kde je vyžadován rychlý nástup analgetického účinku nebo perorální podání není indikováno, se doporučuje intravenózní nebo intramuskulární podání. Při volbě způsobu podání je nutné vzít v úvahu, že parenterální podání je spojeno s vysokým rizikem anafylakticko/anafylaktoidních reakcí. Pokud je zvažováno parenterální podání u dětí ve věku mezi 3 a 11 měsíci, je třeba zdůraznit, že metamizol u těchto dětí smí být aplikován výhradně intramuskulárně. U dospělých je jednotlivá dávka 8 - 16 mg/kg tělesné hmotnosti pro perorální podání a 6 - 16 mg/kg tělesné hmotnosti pro parenterální podání. Pro léčbu horečky u dětí je většinou dostačující dávka 10 mg/kg tělesné hmotnosti. U všech lékových forem lze očekávat nástup analgetického a antipyretického účinku 30 až 60 minut po podání. Doba trvání je obvykle asi 4 hodiny. Pokud je účinek jednotlivé dávky nedostačující, nebo později, když analgetický účinek odeznívá, je možné opakované podání dávky až na maximální denní dávky uvedené níže v tabulce. Protože hypotenzní reakce (následující) po injekci možná závisí na podané dávce, indikace pro parenterální podání jednotlivé dávky vyšší než 1 g metamizolu musí být velmi pečlivě zvážena. Viz také kapitola Způsob podání.
V následující tabulce jsou uvedeny doporučené jednotlivé dávky a maximální denní dávky pro jednotlivé věkové a váhové skupiny, lékové formy a cesty podání:
U pacientů se zhoršenou funkcí ledvin nebo jater se doporučuje vyhnout se vysokým dávkám metamizolu, protože u těchto pacientů je rychlost eliminace metamizolu snížena. Avšak pro krátkodobou léčbu není snížení dávkování nutné. Nejsou žádné zkušenosti s dlouhodobou léčbou pacientů se selháním ledvin nebo jater. U starších pacientů a u pacientů v celkově špatném zdravotním stavu je nutno počítat s možným zhoršením funkcí ledvin a jater.
Způsob podáníDoporučuje se tablety polykat celé, bez kousání, s dostatečným množstvím vody (asi 1/2 sklenice). Je nutné zajistit, aby při prvních známkách anafylakticko/anafylaktoidní reakce (viz kap. "Nežádoucí účinky") mohla být injekce přerušena a snížit riziko izolované hypotenzní reakce na minimum. Je nezbytné při parenterálním podání zajistit, aby pacient zůstal ležet a byl pod přísným lékařským dohledem. Navíc musí být v zájmu prevence hypotenzních reakcí intravenózní injekce aplikována velmi pomalu, tj. nejvýše 1 ml (500 mg metamizolu) za minutu.
4.3 Kontraindikace Metamizol se nesmí podat pacientům · s alergií na metamizol nebo jiné pyrazolony (např. phenazon, propyphenazon) nebo pyrazolidiny (např. phenylbutazon, oxyphenbutazon) včetně například předchozích zkušeností s agranulocytózou po podání některé z těchto látek · s poruchou funkce kostní dřeně (např. po cytostatické léčbě) nebo poruchou hematopoézy · s analgetickým astmatem nebo s analgetickou intolerancí typu urtikarie-angio-edém, tj. pacienti se známým vznikem bronchospasmu nebo jiných anafylaktoidních reakcí (např. urtikarie, rinitis, angioedém) na salicyláty, paracetamol nebo jiná nenarkotická analgetika, např. diklofenak, ibuprofen, indometacin, naproxen · s alergií na kteroukoliv pomocnou látku přípravku · s akutní intermitující hepatickou porfýrií (riziko vyvolání porfyrické ataky) · s vrozeným defektem glukózo-6-fosfát dehydrogenázy Kojenci ve věku do 3 měsíců nebo s tělesnou hmotností pod 5 kg (nedostatek vědecké dokumentace dostupné pro užití metamizolu u těchto dětí). U kojenců ve věku mezi 3 až 11 měsíci nesmí být přípravek aplikován intravenózně. Přípravek nesmí být aplikován parenterálně pacientům s hypotenzí nebo nestabilním oběhem. Přípravek se nesmí užívat během třetího trimestru těhotenství a laktace.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití Objeví-li se možné příznaky agranulocytózy nebo trombopénie (viz „Nežádoucí účinky“), musí být podávání metamizolu okamžitě přerušeno a neprodleně provedeno stanovení počtu krvinek (včetně diferenciálního počtu bílých krvinek). U pacientů, u kterých došlo k anafylaktoidním reakcím na metamizol, může být zvýšené riziko podobných reakcí na jiná nenarkotická analgetika. U pacientů, u nichž došlo k anafylaktickým nebo jiným imunologicky vyvolaným tj. alergickým reakcím (např. agranulocytóza) na metamizol, může být zvýšené riziko podobných reakcí na ostatní pyrazolony nebo pyrazolidiny. Metamizol se nesmí podávat při triviálních potížích.
Preventivní opatřeníAnafylaktické/anafylaktoidní reakcePři volbě způsobu podání je nutné vzít v úvahu, že parenterální podání je spojeno s vysokým rizikem anafylakticko/anafylaktoidních reakcí.
Značné riziko možnosti vzniku těžkých anafylaktoidních reakcí je u následujících pacientů: · Pacienti s analgetickým astmatem nebo s analgetickou intolerancí typu urtikarie-angio-edém (viz „Kontraindikace“) · Pacienti s bronchiálním astmatem zejména se současnou polypozní rinitidou. · Pacienti s chronickou urtikarií. · Pacienti s přecitlivělostí k alkoholu, tj. pacienti reagující již na malé množství alkoholických nápojů kýcháním, slzením a výrazným zarudnutím obličeje. Alkoholová intolerance může být příznakem dříve nerozpoznaného syndromu analgetického astmatu. · Pacienti s přecitlivělostí na barviva (např. tartazine) nebo na konzervační přípravky (např. benzoáty).
Před podáním metamizolu je třeba provést podrobnou anamnézu. U pacientů, u nichž je shledáno zvláštní riziko anafylaktoidních reakcí, smí být metamizol podán pouze po pečlivém zvážení možného rizika proti očekávanému užitku. Jestliže se i za těchto okolností metamizol podává, je nutný přísný lékařský dohled a musí být k okamžité dispozici prostředky ke zvládnutí šoku.
Izolované hypotenzní reakce Podání metamizilu může vyvolat izolované hypotenzní reakce (viz také Nežádoucí účinky). Tyto reakce zřejmě závisí na dávce a jejich výskyt je pravděpodobnější po parenterálním podání. Navíc je riziko těžkých hypotenzních reakcí tohoto typu zvýšeno
· jestliže se intravenózní injekce podává rychle · u pacientů s hypotenzí, objemovou deplecí nebo dehydratací, nebo s nestabilním objemem nebo s počínajícím oběhovým selháním · u pacientů s vysokou horečkou
U těchto pacientů musí být indikace stanovena zvláště pečlivě, a je-li i za těchto okolností metamizol podáván, je nutný přísný lékařský dohled. Jsou nezbytná preventivní opatření (stabilizace oběhu) ke snížení rizika těžké hypotenzní reakce. U pacientů, u nichž je absolutně nezbytné se vyhnout snížení tlaku krve , tj pacienti s těžkou koronární srdeční chorobou nebo pacienti s významnou stenózou cév zásobujících krví mozek, se smí metamizol podávat pouze za přísného sledování oběhových funkcí. Je nutné zajistit, aby při prvních známkách anafylakticko/anafylaktoidní reakce (viz kap. " Nežádoucí účinky") mohla být injekce přerušena a snížit riziko izolované hypotenzní reakce na minimum, intravenózní injekce musí být aplikována velmi pomalu (nejvýše 1 ml za minutu).
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Metamizol může způsobit snížení sérových hladin cyklosporinu; hladina cyklosporinu musí být proto sledována, pokud je současně podáván metamizol.
4.6 Těhotenství a kojení Metamizol prochází placentární bariérou. Neexistuje žádný důkaz škodlivosti přípravku na lidský plod: metamizol neprokázal teratogenní účinky u potkanů a králíků a fetotoxicita byla sledována pouze při vysokých dávkách, které byly toxické pro březí samice. Je však nedostatek klinických dat pro užití přípravku během těhotenství u lidí. Doporučuje se proto metamizol během prvního trimestru těhotenství neužívat vůbec a v druhém trimestru musí lékař pečlivě zvážit očekávaný užitek podání proti možnému riziku. Přípravek se nesmí užívat během třetího trimestru těhotenství. Je to proto, že ačkoliv je metamizol pouze slabým inhibitorem syntézy prostaglandinu, nelze vyloučit možnost předčasného uzávěru ductus arteriosus Botalli a perinatálních komplikací se sníženou srážlivostí trombocytů u matky i dítěte.
Kojení Metabolity metamizolu jsou vylučovány do mateřského mléka. Je nezbytné se proto vyhnout kojení během a po dobu 48 hodin po podání přípravku.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Při doporučených dávkách metamizolu není ovlivněna pacientova schopnost reagovat a soustředit se. Pouze při vyšších dávkách může dojít ke zhoršení koncentrace nebo reakce, zejména v kombinaci s alkoholem.
4.8 Nežádoucí účinky Anafylakticko/anafylaktoidní reakce Ve vzácných případech může metamizol vyvolat anafylakticko/anafylaktoidní reakce, které – velmi vzácně - mohou být těžké a život ohrožující. Mohou se projevit i přesto, že užívání metamizolu proběhlo již mnohokrát dříve bez komplikací. Tablety: Takové reakce se mohou vyvinout okamžitě po užití metamizolu nebo několik hodin po něm; avšak obvykle se objeví během první hodiny po užití. Injekční roztok: Tyto reakce se mohou rozvinout během aplikace injekce nebo několik hodin po ní; avšak obvyklé bývá, že se objeví během první hodiny po podání. všechny lékové formy: Mírnější anafylakticko/anafylaktoidní reakce se projevují kožními a slizničními příznaky (jako jsou svědění, pálení, zarudnutí, kopřivka, otoky), dyspnoí a méně často gastrointestinálními potížemi. Mírnější reakce se mohou rozvinout do těžkých forem s generalizovanou urtikarií, těžkým angioedémem (včetně larynx), těžkým bronchospasmem, srdeční arytmií, poklesem krevního tlaku (kterému někdy předchází zvýšení krevního tlaku), a oběhovým šokem. U pacientů se syndromem analgetického astmatu, se tyto reakce projevují formou astmatického záchvatu.
Další kožní a slizniční reakce Kromě výše uvedených kožních a slizničních projevů anafylakticko/anafylaktoidní reakcí, se mohou příležitostně objevit výsevy ("fixed drug erupce"), vzácně se může objevit vyrážka, v ojedinělých případech jako Stevens-Johnsův syndrom nebo Lyellův syndrom.
Izolované hypotenzní reakce Tablety: Občas se mohou po užití objevit izolované přechodné hypotenzní reakce (možná farmakologicky vyvolané, bez dalších doprovodných známek anafylakticko/anafylaktoidní reakce); ve vzácných případech tyto reakce mají formu kritického poklesu krevního tlaku. Injekční roztok: Občas se mohou po podání objevit izolované přechodné hypotenzní reakce (možná farmakologicky vyvolané, bez dalších doprovodných známek anafylakticko/anafylaktoidní reakce); ve vzácných případech mají tyto reakce formu kritického poklesu krevního tlaku. Rychlá intravenozní injekce může zvýšit riziko takové hypotenzní reakce.
Hematologické reakce Vzácně se může rozvinout leukopénie a velmi vzácně agranulocytóza nebo trombopénie. Tyto reakce jsou považovány za reakce imunologické povahy. Mohou se objevit i přesto, že byl přípravek již dříve mnohokrát užíván bez komplikací. Agranulocytóza může být život ohrožující. Typické příznaky agranulocytózy zahrnují zánětlivé změny sliznic (např. orofaryngeální, anorektalní, genitalní), bolest v krku, horečku (která přetrvává nebo se znovu objeví). Avšak u pacientů užívajících antibiotika mohou být typické příznaky agranulocytózy minimální. Sedimentace erytrocytů je značně zvýšena, zatímco zvětšení lymfatických uzlin je mírné nebo žádné. Mezi typické příznaky trombopénie patří zvýšený sklon ke krvácení a výskyt petechií na kůži nebo slizničních membránách.
Další reakce Ve velmi vzácných případech, zvláště u pacientů s chorobou ledvin v anamnéze, může dojít k akutnímu zhoršení funkce ledvin (akutnímu selhání ledvin), v některých případech s oligurií, anurií nebo protenurií. V ojedinělých případech se může objevit akutní intersticiální nefritis. Bolest a lokální reakce se mohou objevit v místě vpichu injekce. Ty mohou někdy zahrnovat i flebitidu.
4.9 Předávkování
Příznaky předávkování Reakce jako nausea, zvracení, abdominální bolesti, zhoršení funkce ledvin/akutní selhání ledvin (např. s intersticiální nefrititis) a vzácněji centrálně nervové příznaky (závrať, somnolence, kóma, křeče) a pokles tlaku krve (někdy progredující do šoku), také srdeční arytmie (tachykardie) byly hlášeny po akutním předávkování. Po velmi vysokých dávkách může exkrece neškodného metabolitu (ribazonová kyselina) způsobit červené zabarvení moče.
Léčba předávkování Není známo žádné specifické antidotum pro metamizol. Bezprostředně po použití je možné se pokusit omezit další systémovou absorpci léčivé látky opatřeními primární detoxikace (např. výplach žaludku) nebo opatřeními navrženými k omezení absorpce (např. aktivní uhlí). Hlavní metabolit metamizolu, 4 N- methylaminoantipyrin, může být vyloučen hemodialýzou, hemofiltrací, hemoperfuzí nebo plazmatickou filtrací.
5. Farmakologické vlastnosti 5.1. Farmakodynamické vlastnosti Analgetica, antipyretica ATC kód: N02BB02 Metamizol je nenávykové pyrazolové analgetikum s analgetickými, antipyretickými a spasmolytickými účinky. Mechanizmus účinku není zcela objasněn. Některá data naznačují, že metamizol a jeho hlavní metabolit (4-N-methylaminoantipyrin) mohou mít kombinovaný centrální a periferní způsob účinku.
5.2. Farmakokinetické vlastnosti Farmakokinetika metamizolu a jeho derivátů není zcela prozkoumána, ale lze uvést následující informace:
Po perorálním podání je metamizol zcela
hydrolyzován na aktivní složku Hlavně MAA, ale do jisté míry 4-aminoantipyrin (AA) se podílí na klinickém účinku. Hodnoty AUC u AA tvoří asi 25 % hodnot AUC u MAA. Zdá se, že metabolity 4-N acetylaminoantipyrin (AAA) a 4-N-formylaminoantipyrin (FAA) nemají klinický účinek. Je nutné si uvědomit, že u všech metabolitů je farmakokinetika nelineární. Vzhledem ke klinickému významu tohoto zjištění jsou nutné ještě další studie. Co se týká akumulace metabolitů u krátkodobé léčby, má malý klinický význam. Stupeň vazby na bílkoviny je 58 % u MAA, 48 % u AA, 18 % u FAA a 14 % u AAA. Po intravenozní dávce, je plazmatický poločas u metamizolu přibližně 14 minut. Přibližně 96 % intravenózní dávky označené radioaktivním izotopem bylo vyloučeno v moči a přibližně 6 % ve stolici. 85 % metabolitů jednorázové orální dávky, které se vyloučily v moči, bylo identifikováno. Z toho bylo 3 % ± 1 % MAA, 6 % ± 3 % AA, 26 % ± 8 % AAA a 23 % ± 4 % FAA. Po jednorázové perorální dávce 1 g metamizolu byla renální clearance 5 ml ± 2 ml/min. u MAA, 38 ml ± 13 ml/min. u AA, 61 ml ± 8 ml/min. u AAA a 49 ml ± 5 ml/min. u FAA. Odpovídající plazmatické poločasy byly 2.7 ± 0.5 hod. u MAA, 3.7 ± 1.3 hod. u AA, 9.5 ± 1.5 hod. u AAA a 11.2 ± 1.5 hod. u FAA. U starších pacientů expozice (AUC) vzroste 2 až 3násobně. U pacientů s cirhózou jater, po jednorázové dávce poločas MAA a FAA vzroste 3násobně (10 hodin), zatímco u AA a AAA není nárůst zaznamenán. Pacienti se zhoršenou funkcí ledvin nebyli rozsáhle studováni. Dostupná data naznačují, že eliminace některých metabolitů (AAA a FAA) je snížena.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Akutní toxicitaMinimální LD metamizolu u myší a potkanů: přibližně 4000 mg/kg tělesné hmotnosti perorálně; přibližně 2300 mg metamizolu na kg tělesné hmotnosti nebo 400 mg MAA na kg tělesné hmotnosti intravenózně. Známkami intoxikace byly tachypnoea, sedace a premortální konvulze.
Chronická toxicitaPo období 4 týdnů byly snášeny intravenozní injekce metamizolu u potkanů (150 mg/kg tělesné hmotnosti denně) a u psů (50 mg/kg tělesné hmotnosti denně). Studie chronické toxicity při perorálním podání byly prováděny u potkanů a psů po dobu 6 měsíců: Denní dávky až do 300 mg/kg tělesné hmotnosti u potkanů a až do 100 mg/ kg tělesné hmotnosti u psů nezpůsobily žádné příznaky intoxikace. Vyšší dávky u obou druhů způsobily chemické změny v séru a hemosiderózu v játrech a slezině; byly také zaznamenány příznaky anemie a toxicity kostní dřeně.
MutagenitaV literatuře byly popsány pozitivní i negativní výsledky. Avšak, in vitro a in vivo studie se specifikovaným Hoechst tříděným materiálem nepodaly žádné náznaky mutagenní schopnosti.
KancerogenitaVe studiích doby života na potkanech a NMRI potkanech nebyly prokázány žádné karcinogenní účinky metamizolu.
Reprodukční toxicitaStudie na potkanech a králících neindikují teratogenní potenciál.
6. farmaceutické údaje 6.1 Seznam pomocných látek injekce: voda na injekci tablety: makrogol 4000, magnesium-stearát, hypromelosa, dihydrát sodné soli sacharinu, makrogol 8000, oxid titaničitý (E171), mastek
6.2 Inkompatibility Injekční roztok může být naředěn v 5% roztoku glukózy, 0,9% roztoku NaCl nebo Ringerově roztoku. Avšak tyto roztoky musí být podány okamžitě, protože jejich stabilita je omezena. Z důvodu možné imkopatibility nesmí být roztok metamizolu podán společně s jinými injekčními přípravky.
6.3 Doba použitelnosti Novalgin injekce: 5 let Novalgin tablety: 5 let.
6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání Novalgin injekce: Uchovávejte při teplotě do 250C, vnitřní obal v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem. Novalgin tablety: Uchovávejte při teplotě 10 - 250C.
6.5. Druh obalu a velikost balení Novalgin injekce: Ampulky z hnědého skla, vložka z plastické hmoty, krabička Velikost balení: 5 x 5 ml, 10 x 2 ml Novalgin tablety: Al/ PVC blistr, krabička. Velikost balení: 20 tablet
7. držitel rozhodnutí O REGISTRACI sanofi-aventis, s.r.o., Praha, Česká republika
8. registrační číslo Novalgin injekce: 07/448/00-C Novalgin tablety: 07/447/00-C
9. datum PRVNÍ registrace / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE Novalgin injekce: 6.9.2000 Novalgin tablety: 6.9.2000
10. datum revize 6.12.2006
MAGNESIUM SULFURICUM BIOT.20% inj 5x10ml 20% 00499 Souhrn údajů o přípravku
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
MAGNESIUM SULFURICUM Biotika 10% MAGNESIUM SULFURICUM Biotika 20%
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Léčivá látka: Magnesii sulfas heptahydricus 1 000 mg v 10 ml (10%) Magnesii sulfas heptahydricus 2 000 mg v 10 ml (20%)
3. LÉKOVÁ FORMA injekční roztok Popis přípravku: čirá, bezbarvá tekutina
4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Terapeutické indikace Pomocná léčba křečových stavů a sklonů k nim (tetanus, preeklampsie, eklampsie, tetanie, spazmofilní neuropatie), hypomagnezémie: děti s primární kongenitální hypomagnezémií, dospělí s malabsorpčním syndromem po přetrvávajících průjmech, při chronickém alkoholismu, při dlouhodobé parenterální výživě. Dlouhodobá diuretická léčba. Tokolytická léčba.
4.2 Dávkování a způsob podání a) dávkování dětem Dětem se podává intramuskulárně 10 mg/kg tělesné hmotnosti v 10% injekčním roztoku, dávka se podle potřeby opakuje. Při hypomagnezémii možno přípravek podat intravenózně i dětem. b) dávkování dospělým Dávkování je přísně individuální, obvykle 10-20 ml 10% nebo 20% injekčního roztoku pomalu intravenózně (rychlostí 1,5 ml/min), intramuskulárně nebo výjimečně i subkutánne (bolestivost), v případě potřeby i opakovaně. Lékař se orientuje podle patelárního reflexu. Maximální jednotlivá dávka je 1 až 4 g, denní dávka je 1 až 8 g.
4.3 Kontraindikace Absolutní: hypermagnezémie, příznaky předávkování, hypotonie svalů, snížení vigility.
4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití Při poruchách funkce ledvin a při hyperkalémii je nutná opatrnost.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Hořečnaté ionty antagonizují účinek vápníku na myokard a tonus svalů. Při současném podávání myorelaxancií, antibiotik ze skupiny aminoglykozidů, vankomycinu a bacitracinu hrozí neuromuskulární blokáda. Látka snižuje vstřebávání tetracyklinů tvorbou komplexů s Mg2+ . Zesiluje účinky některých antibiotik (streptomycin, neomycin, kanamycin, vankomycin, bacitracin) a centrální tlumivé účinky narkotik a hypnotik.
4.6 Těhotenství a kojení Při podávání v pokročilém stavu těhotenství vyvolává útlum a chabost plodu. Při intravenózní kontinuální infuzi, jež trvá déle než 24 hodin, se zvyšuje možnost neuromuskulární a respirační deprese plodu. Malé množství Mg2+ se vylučuje do mateřského mléka.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Při terapeutických dávkách nehrozí nebezpečí snížení pozornosti.
4.8 Nežádoucí účinky Dochází k nim obyčejně při předávkování případně intoxikaci hořčíkem. Vyskytují se asi u 5% léčených, starší pacienti jsou náchylnější. Projevují se svalovou slabostí až úplným ochabnutím, nauzeou, periferní vazodilatací s hyperémií a pocitem tepla, poklesem krevního tlaku, poruchami srdeční činnosti až AV-blokádou, zvýšeným pocením, somnolencí, oslabením až vymizením reflexů, možností deprese až paralýzy respirace. Při renálním poškození je zvýšené riziko hypermagnezémie s důsledky na dýchání, srdeční činnost a činnost svalů.
4.9 Předávkování Korelace hladin hořčíku v plazmě a toxických příznaků: 0,8 - 1,5 mmol/l normální hladina 2,0 - 3,5 mmol/l preeklampsie, eklampsie, křeče 3,5 - 5,0 mmol/l oslabení hlubokých šlachových reflexů, hypotenze, útlum CNS 6,0 - 7,5 mmol/l respirační paralýza více než 7,5 mmol/l ovlivnění srdečního vzruchu více než 12,5 mmol/l zástava srdce Projevy předávkování může vyvolat už hypermagnezémie nad 2,5 mmol/l. Příznaky jsou: nauzea, deprese dýchání, svalová slabost, duševní otupělost a zmatenost, periferní vazodilatace, hypotenze, srdeční arytmie a zástava srdce. EKG příznaky jsou: prodloužení AV převodu, rozšíření komplexu QRS a zvýšení T vlny. Projevy jsou zjevné při koncentraci nad 6 mmol/l a hladiny nad 8 mmol/l představují vážné ohrožení života. Léčba: Některé kardiovaskulární a neurologické účinky hořčíku mohou být antagonizovány ionty vápníku. Při zachovalé funkci ledvin je vhodná diuréza izoosmolárními roztoky. Při masivním předávkování nebo poruše ledvin je nutné provést hemodialýzu nebo peritoneální dialýzu.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1 Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina Iontový přípravek, myorelaxans ATC kód: A12CC02 Mechanizmus účinku Hořčík je kofaktorem enzymatických systémů, působí na neurochemickou transmisi a muskulární excitabilitu. Hořečnaté ionty inhibují uvolňování acetylcholinu z presynaptických nervových zakončení cholinergních nervových vláken a v nervosvalové ploténce svalů kostry. Mají výrazný modulační efekt na kontrakci hladkého svalstva a myokardu snižováním gradientu vápníku.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti Po intramuskulárním podání síranu hořečnatého se dosáhne terapeutická hladina přibližně do 60 minut a trvá 3-4 hodiny. Po intravenózním podání nastupuje účinek okamžitě po aplikaci a trvá 30 minut. Normální plazmatické koncentrace jsou v rozmezí 0,8 až 1,5 mmol/l. Antikonvulzivní hladina po nitrožilní injekci je v rozsahu 1,2 až 3,6 mmol/l. Okolo 33% magnézia v plazmě se váže na plazmatické proteiny. Při hypermagnezémii se 97% vyloučí ledvinami. Maximální clearance magnézia je přímo proporciální ke clearance kreatininu a snadno může docházet ke kumulaci hořčíku a toxickým hladinám u pacientů s renální insuficienci. Renální exkrece se zvyšuje diuretiky. Okolo 1% magnézia se vylučuje stolicí. Malé množství se vylučuje do mateřského mléka a slinami.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku Předklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu a reprodukční toxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek Pomocná látka: Voda na injekci.
6.2 Inkompatibility Při infuzích se přípravek nesmí podávat společně s bílkovinnými hydrolyzáty.
6.3 Doba použitelnosti 5 roků
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávat při teplotě od +10°C do + 25°C.
6.5 Druh obalu a velikost balení Ampule z bezbarvého skla s etiketou, vložka z PVC, krabička. Velikost balení: 5 ampulí po 10 ml
6.6 Návod k použití přípravku, zacházení s ním (a k jeho likvidaci) Veškerý nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI BB Pharma, a.s., Kovriginova 1416/6, 147 00 Praha 4, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 39/ 805/ 92-S/C (10%) 39/ 806/ 92-S/C (20%)
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 18.12.1992 /
10. DATUM REVIZE TEXTU 14.2.2007
Souhrn údajů o přípravku
1. Název přípravku CARDILAN
2. Kvalitativní a kvantitativní složení Léčivá látka: Kalii hydrogenoaspartas hemihydricus 500 mg, Magnesii hydrogenoaspartas tetrahydricus 500 mg v 10 ml. 10 ml obsahuje 108,5 mg draslíku, to odpovídá 2,77 mmol. 10 ml obsahuje 33,7 mg hořčíku, to odpovídá 1,39 mmol. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. Léková forma Injekční roztok. Popis přípravku: čirá, bezbarvá nebo slabě nažloutlá tekutina.
4. Klinické údaje 4.1. Terapeutické indikace Cardilan se používá v kombinaci s kardiotoniky při chronických stavech spojených s buněčnou deplecí iontů draslíku, hořčíku a k prevenci jejich ztrát. Podává se při digitalisové intoleranci nebo intoxikaci.
4.2. Dávkování a způsob podání a) dávkování dětem Podávání přípravku se v pediatrii nedoporučuje. b) dávkování dospělým Aplikují se 1-2 ampule po 10 ml 1 až 2 krát denně pomalu intravenózně, lépe v mikroinfuzi v 100 ml 10 % roztoku glukózy nebo izotonickém roztoku chloridu sodného. V naléhavých případech možno podat 4 až 5 ampulí v 500 ml 10 % roztoku glukózy rychlostí 20 kapek za minutu.
4.3. Kontraindikace Cardilan je kontraindikovaný při hyperkalémii, hypermagnezémii, metabolické acidóze, při akutní renální insuficienci v anurické fázi a chronické renální insuficienci v terminální oligurické fázi. Dále je to Addisonova choroba a AV blokády vyššího stupně.
4.4. Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití
Poruchy jater a ledvin: při metabolické
acidóze a při akutní resp. chronické renální insuficienci
Nedoporučuje se jeho aplikace v kombinaci s
látkami šetřící kalium nebo s jinými přípravky
4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Mohou přijít do úvahy při současném podání
jiných suplementárních přípravků, například přípravků Interakce s jinými léky se nepředpokládají. Při eklampsii po podání současně se suxametoniem resp. kurareformními myorelaxanciemi potencuje neuromuskulární blokádu.
4.6. Těhotenství a kojení
Platí stejné omezení jako při jiných
suplementárních přípravcích kalia a magnézia. Magnézium se
4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Cardilan nebyl testován na potenciál snížení pozornosti při řízení motorových vozidel, avšak vzhledem k mechanizmu účinku aspartátů draselného a hořečnatého nepřichází při použití doporučených dávek tento vedlejší účinek do úvahy.
4.8. Nežádoucí účinky Během klinických kontrolovaných studií II. a III. fáze se nejčastěji pozorovaly projevy gastrointestinálního dyskomfortu - tlak v nadbřišku, průjmy a nauzea.
Při rychlé intravenózní injekci se mohou
vyskytnout projevy hyperkaliémie a hypermagneziémie.
4.9. Předávkování Projevuje se hyperkalémií a hypermagnezémií. Obzvlášť citliví jsou pacienti s poruchami vnitřního prostředí, dehydratované osoby, pacienti s poruchou činnosti ledvin a osoby trpící na kardiovaskulární onemocnění. Příznaky hyperkalémie: parestézie v končetinách, svalová slabost, bradykardie, v terminální fázi zástava srdce nebo fibrilace komor. EKG příznaky: prodloužení intervalu PQ, rozšíření segmentu QRS, vysoké hrotnaté T vlny. Příznaky hypermagnezémie: nauzea, zvracení, dechová deprese, svalová slabost, duševní otupělost, zmatenost, periferní vasodilatace, hypotenze, srdeční arytmie až zástava srdce. Příznaky EKG jsou prodloužení AV převodu, rozšíření komplexu QRS a zvýšené vlny T. Léčba: Přestup draslíku do buněk podporují nitrožilně podané ionty vápníku ve formě glukonátu nebo chloridu (10 až 40 ml 10 % roztoku). Vápník antagonizuje některé kardiovaskulární účinky draslíku a také některé kardiovaskulární a neurologické účinky iontů hořčíku. Vylučování iontů draslíku zvyšují saluretika (furosemid, kyselina etakrynová). Při zachovalé funkci ledvin se podporuje diuréza izo-osmolárními roztoky. Při masivním předávkování je možno provést hemodialýzu nebo peritoneální dialýzu.
5. Farmakologické vlastnosti 5.1. Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina Kardiakum. ATC kód: A12BA Mechanizmus účinku Cardilan je dvousložkový přípravek s obsahem organicky vázaného kalia a magnézia. Draslík jako esenciální, především intracelulárně vázaný prvek, sehrává klíčovou úlohu při udržování transmembránového potenciálu, což je základ pro funkci svalů, hlavně myokardu.
Magnézium patří mezi biogenní prvky. Má
klíčovou úlohu ve funkci vitálně důležitých enzymatických soustav, zúčastněných
především na neurotransmisi, jako je ATPáza. Magnézium má inhibiční účinek na
CNS, snižuje uvolňování acetylcholinu ze zakončení. Prodlužuje refrakční periodu
myokardu
V experimentálních podmínkách se při
ischémii myokardu dokázalo potencující působení aspartátu draselného a
hořečnatého na membránovou repolarizaci a příznivý vliv ve vývoji postinfarktové
fáze. Pravděpodobně na základě inhibice úniku kalia z asfyktických buněk snižuje
preventivní podání aspartátu draselného a hořečnatého mortalitu hypoxii
vystavených krys a zvyšuje přežívání srdce V kontrolovaných klinických studiích se prokázala dobrá snášenlivost přípravku a očekávané výsledky ve zvyšování tolerance glykozidových kardiotonik v prevenci arytmií. Podávání analogických přípravků s obsahem magnézia se osvědčuje v prevenci a komplexní terapii arytmií, při ischémii myokardu a po infarktu myokardu.
5.2. Farmakokinetické vlastnosti Farmakokinetika směsi aspartátu hořčíku a draslíku po nitrožilním podání odpovídá kinetice obou iontů. V případě draslíku není znám specifický mechanizmus kontroly absorpce a distribuce. Draslík se vylučuje převážně ledvinami a 10 % sliznicí střeva. Vylučování se výrazně redukuje při ledvinové insuficienci, což zvyšuje toxicitu solí kalia u těchto pacientů.
Adrenalin a beta-2-sympatomimetika
přesunují přes beta-efekt draslík do buněk a na základe toho může vznikat
plazmatická hypokalémie. Inzulín zvyšuje intracelulární vychytávání draslíku
buňkami
Kinetika magnézia ve fázi absorpce je různá
u jednotlivých solí s výjimkou sulfátu, chloridu
5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Základní údaje akutní toxicity se získávaly při hodnocení LD50 po perorální aplikaci u krys a myší. Letalita nebyla zjištěna do dávky 2000 mg/kg t. hm., což je limitem stanovení. Parenterální aplikace nebyla testována a neuskutečnily se ani zkoušky subchronické a chronické toxicity. U tohoto typu přípravku kalia a magnezia se neočekávají významné organotoxické účinky, ani jiné nežádoucí účinky typu idiosynkratických reakcí. Zatím se neprokázala mutagenní nebo kancerogenní aktivita sloučenin draslíku nebo hořčíku. K dispozici jsou výsledky klinických kontrolovaných studií s analogickými přípravky, v nichž se prokázala dobrá tolerance a předpokládaná účinnost.
6. Farmaceutické údaje 6.1. Seznam pomocných látek Voda na injekci.
6.2. Inkompatibility Nejsou známy.
6.3. Doba použitelnosti 3 roky.
6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě 10-25°C.
6.5. Druh obalu a velikost balení Ampule z bezbarvého skla s etiketou, vložka z PVC, krabička Velikost balení: 10 ampulí po 10 ml
7. Držitel rozhodnutí o registraci BB Pharma a.s., Kovriginova 1416/6, 147 00 Praha 4, Česká republika
8. Registrační číslo 41/798/92-S/C
9. Datum první registrace / prodloužení registrace 18.12.1992 / 24.6.1998
10. Datum revize textu : 14.2.2007
NEODOLPASSE inf 10x250ml 10086 - mimo úhradu ZP, max. cena pro pacienta: 3206.-Kč./10 lag. 29/423/99-C Příbalová informace - Rp. Informace pro použití, čtěte pozorně! NEODOLPASSE infúzní roztok
V: Fresenius Kabi Austria GmbH, Graz, Rakousko. S: 1000 ml obsahuje: Diclofenacum natricum 0,30 g, Ophenadrini citras 0,12 g. PL: Acetylcystein, kyselina jablečná, L-forma, dihydrát edetanu disodného, hydroxid sodný, voda na injekci. Elektrolyty: mmol/l Na+190, malát -95 Osmolarita: 303 mosmol/l pH=6,0-8,0. IS: Infundabilium, analgetikum, antirevmatikum. CH: Neodolpasse je kombinace analgeticky působícího nesteroidního antirevmatika (diclofenak) se substancí působící proti spazmům kosterního svalstva (orphenadrin), k léčbě těžkých, akutních syndromů bolestí. Touto kombinací se daří rozrušit circulus vitiosus (spirálu bolestí a svalových kontrakcí). Spazmy svalstva vyvolaná bolest je potlačena myotonolytikem, kdežto bolest způsobená zánětlivými procesy substancí s analgetickým a protizánětlivým účinkem. Přípravek Neodolpasse je připraven k použití bez další manipulace. Diclofenak derivát kyseliny fenyloctové má výrazné analgetické, protizánětlivé a antipyretické účinky, které vyvolává hlavně tlumením syntézy prostaglandinů. Orphenadrin je centrálně velmi silně působící svalové relaxans. Snižuje pouze patologicky zvýšený svalový tonus, nikoliv normální tonus. Bolesti podmíněné spazmy kosterního svalstva ovlivňuje orphenadrin dobře. Orphenadrin má také parasympatikolytické, lokálně anestetické a slabě antihistaminergní účinky. FÚ: Diclofenak proniká do zánětlivé synoviální tekutiny, kde dosahuje vysokých koncentrací. Eliminace ze synoviální tekutiny je pomalejší (biologický poločas je 3-6 hodin) než z krevního séra (poločas 1-2 hodiny). Diclofenak se z největší části metabolizuje v játrech a vylučuje močí a žlučí. Orphenadrin se po aplikaci rychle dostává do všech tkání. Největší část se metabolizuje v játrech, menší část zůstává nezměnená a vylučuje se převážně ledvinami. Orphenadrin má delší poločas eliminace (14-17 hodin) než diclofenak, a proto jeho působení může trvat déle. I: Akutní, bolestivé a zánětlivé stavy jako jsou radikulární a vertebrogenní stavy bolesti, bolesti vyvolané revmatickými onemocněními, ischialgie po neurochirurgických operacích. KI: Přecitlivělost na účinné látky nebo některou jinou látku, obsaženou v přípravku. Pacienti, u nichž se použití kyseliny acetylosalicylové, nebo jiných látek tlumících syntézu prostaglandinu, vyskytla rýma, kopřivka, astmatické záchvaty. Dále poruchy krevního obrazu, porfyrie, hemoragická diatéza, stenózy nebo vředy GIT, mysthenia gravis, glaukom s úzkým úhlem, omezený odtok moči při adenomu prostaty a při hypertrofii nebo obstrukci močového měchýře, paralytický ileus, megacolon, tachyarytmie, srdeční insuficience, vážná poškození jater nebo ledvin. Přípravek je kontraindikován pro děti do 14 let. Dále platí všeobecné kontraindikace pro infúzní léčbu, jako jsou stavy: hyperhydratace, dekompenzovaná srdeční insuficience, poruchy funkce ledvin (oligurie, anurie), edém plic a mozku. Velmi pečlivě nutno uvážit použití infúzí při systolickém tlaku pod 100 mm Hg, nebo nestabilní oběhové situaci. Zvýšená pozornost musí být při infúzích u následujících onemocněních v anamnéze: asthma bronchiale, senné rýmě a jiných reakcích z přecitlivělosti, při onemocněních kardiálních, renálních nebo hepatálních, těžké hypertonii, při gastrických a duodenálních vředech v anamnéze, při enterokolitidě, morbus Crohn, colitis ulcerosa, při lupus erythematodes, při poruchách krevní srážlivosti, trombocytopenii, těžkých psychických onemocněních, epilepsii, parkinsonismu, hypernatrémii, hypokalémii. NÚ: Při klinickém použití infúzí přípravku byly nejčastěji zaznamenány: spavost, nevolnost, sucho v ústech, gastrointestinální příznaky a svědění. Nežádoucí účinky diclofenaku jsou: GIT příznaky, jako bolesti v epigastriu, nevolnost, zvracení, průjem, břišní křeče, dyspepsie, anorexie, meteorismus. Vzácně může dojít ke krvácení do GIT (též okultnímu), septickým vředům s krvácením nebo bez a/nebo perforací, ke krvavým průjmům a v ojedinělých případech k obtížím v podbřišku (např. nespecifická hemoragická kolitida, exacerbace colitis ulcerosa nebo morbus Crohn), dále k aftózní stomatitidě, glositidě, poškození sliznice jícnu, k obstipaci. Jako nežádoucí příznaky CNS se mohou vyskytnout bolesti hlavy, otupělost, závratě. V zácně může dojít ke spavosti, neklidu, rozrušení a ojediněle k poruchám citlivosti, včetně parestezií), paměti, k desorientaci, k poruchám vidění (neostré, dvojité vidění), hučení v uších, nedoslýchavosti, nespavosti, dráždivosti, křečím, depresím, fobiím, děsivým snům, chvění, psychotickým reakcím, poruchám chuti. Zřídka se vyskytuje kožní přecitlivělost jako je rash, exantémy, urtika, pruritus. Ojediněle došlo k bulózním exantémům, ekzému, fotosensibilizaci, erytrodermii, purpuře, Steven-Johnsonově syndromu (erythema exudativum multiforme), Leyllově syndromu. Dále se mohou vyskytnout anafylaktické nebo systémové reakce (včetně hypotonie, bronchospasmu), astmatické záchvaty, eosinofilie, periferní edémy (retence natria a vody), palpitace, bolesti za hrudní kostí, hypertonie, reversibilní alopecie, poruchy jaterní funkce (přechodné zvýšení transamináz), hepatitida s ikterem nebo bez (ojediněle fulminantní), poškození ledvin (nedostatečnost ledvin, akutní selhání | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
